V roce 2015 jsem byl členem delegace Petičního výboru Sněmovny ve Francii. Paříž ještě byla ve stínu kauzy Charlie Hebdo, při které teroristé zabili 12 členů redakce časopisu a 10 zranili. Je suis Hebdo jistě pamatujete.
Naší náplní byla problematika migrace. Při oficiálních jednáních politici i úředníci drželi oficiální lajnu "korektnosti". Při rozhovorech mimo mikrofony přiznávali, že si s migrací a jejími důsledky nevědí rady. Strach tehdy neměli jen z toho, že přicházejí noví migranti, ale že nenávist vůči většinové společnosti narůstá u jejich dětí a vnuků, kteří se narodili ve Francii.
Pro tamní společenské elity byla nepřijatelná teze o vlivu kulturní orientace a tradice, podložená empirickými daty. Ukazuje se totiž, že "kulturní orientace ovlivňuje schopnost a vůli národů, společností, náboženských obcí či jiných entit podporovat a vzděláváním plně rozvíjet intelektuální potenciál svých příslušníků. Tato orientace svými osvojenými vzorci chování předávanými z generace na generaci podléhá kulturní tradici. Pokud se v důsledku demografických procesů promění etnické, nebo náboženské složení společnosti, tato proměna se dotkne i její dosud obvyklé kulturní orientace." (Thilo Sarrazin)
Podmínky pro naplnění této teze se v praxi zrodila na pařížských předměstích, v Marseille, Nantes a všude tam, kde o uplynulých nocích hořela auta, byly rabovány obchody, mládež vzala útokem policejní stanice, radnice, kde dokonce napadala policisty a hasiče. V éře sociálních sítí si mládež, která se necítí být součástí rodné země, nenechala ujít příležitost k vybíjení své frustrace i za hranicemi Francie.
Zapomeňte, že nejen francouzský problém se dá vyřešit pozitivní diskriminací, dotačními podpůrnými sociálními programy a sebeobviňováním příslušníků většinové společnosti. Takto se problém snažili vyřešit po Kennedyho smrti v USA. Za Lyndona Johnsona přijali protiústavní zákony, které "lidská práva" nadřadily nad práva občanská. A výsledek po šedesáti letech?
Sociální rozdíly afroameričanů proti bělochům narostly stejně jako kriminalita, frustrace se zvětšila, po řadě incidentů dochází k divokým protestům a násilí v ulicích. Americká společnost je rozdělena tak, že mnozí hovoří o riziku občanské války, jiní stále více mluví o válce kulturní. Před pár dny poprvé po šedesáti letech Nejvyšší soud spojených států zatáhnul za brzdu a označil za protiústavní praxi na vysokých školách, podle které se při přijetí přidávají kladné body lidem etnických minorit.
V demokratických zemích nemluvme, na rozdíl od totalitních a zločineckých režimů v Číně, Rusku..., o lidských, ale o občanských právech. Ta musí být nadřazena všemu. Jinak už to není svoboda a demokracie, ale pravý opak. Budeme-li popírat existenci patologických jevů, nemůžeme je ani léčit. To platí i pro naši společnost.
