Staronová lídrovská tvář slovenské politiky se sice poukazem na svítící "slnko venku" snažil nastolit atmosféru klidu a míru, ale jeho bůh pomsty se probudil ihned po prvním dotazu na personální čistky. První na řadě budou vedoucí činitelé silových složek. Kdo si snad dělal naivní iluze během prvních dvaceti vět, přišel o ně v další sadě slovních výronů. Ukrajinu by nejraději odzbrojil, aby konečně nastal mír. To se tomuhle týpkovi povedlo navrhovat v době, kdy si připomínáme 85. výročí ostudné mnichovské dohody - o nás bez nás.
Mimochodem se to tehdy týkalo i Slovenska coby součásti společného státu. Tehdy dva takoví Ficové z Francie a Velké Británie dvěma grázlům z blbosti podepsali odzbrojení Československa. Jejich země na to doplatily, a bohužel nejen ony, ale rovnou celý svět. Pravdou je, že Slováci si tehdy našli svůj exit ze situace ve Slovenském štátu. Stejný scénář teď Evropě nabízí Fico. Nevím, kde bere tu drzost takhle otevřeně se podbízet vrahovi Putinovi a jeho klice, na kterou jsou nejen uvaleny sankce, ale i mezinárodní zatykače. Možná někdo namítnete, že jde o hru směrem k Ficovým voličům, čemuž by nasvědčovalo ujištění o pevném ukotvení v EU a NATO. Jenže, každá lumpárna má svoje meze, a ty Fico a jeho spolek dávno překročili.
Slovákům šrapnely u zadků nevybuchují, nikdo neodstřeluje jejich školy, divadla, muzea, neničí infrastrukturu a nemučí a nevraždí civilisty včetně dětí, neunáší děti. Ale zcela jistě je velká část Slováků minimálně v jednom ohledu na tom hůř - ztratila pojem o pravdě, o skutečném významu slova vlast a národ, o hrdinství. Pokud Fico uskuteční svoji vizi "odzbrojování" Ukrajiny, doufám, že výsledek války přivede Slovensko na stranu poraženého zla. Jednou je zachránilo od národního fiaska Slovenské národní povstání. Co je zachrání v naší době, to nevím.
Vždycky jsem byl Čechoslovák a s rozpadem státu jsem se jen těžko smiřoval. Na Slovensku jsem byl na vojně a jeden čas i častým návštěvníkem jejich hor. Znám mnoho skvělých Slováků a Slovenek, kteří sotva volili Fica, Pelegriniho, SNS nebo Republiku. Ale musím přiznat, že v neděli v pět ráno jsem poprvé v životě byl rád, že nežiju na Slovensku. Politika je věc vrtkavá, takže vždycky je naděje na změnu. Ale někdy ta dočasnost trvá dost dlouho.
