Poslední dobou stále více vyvěrají na povrch veřejných diskuzí alarmující zprávy o špatném stavu mladých populačních ročníků. Psychický stav mladých se horší a v nejednom případě končí i tragicky sebevraždami. Zatím nevyřčená výzva do společenského éteru se jmenuje přehodnocení socializace.

Naše společnost žije v kultuře strachu. Nejen mladí lidé se už v několikáté generaci nejsou schopni vyrovnat s nejistotou a strachem. Rádoby moderní přístup k socializaci mladých, totiž přijetí nových terapeutických metod socializace, ve skutečnosti působí jako katalyzátor pro nadvládu kultury strachu. Děti jsou přesvědčovány, že život je bez rizika, místo aby poznávaly překážky a učily se je překonávat.

Někdy se tenhle systém výchovy označuje termínem "naučená bezmoc". A co se děje, když vás naučí bezmoci? Přijímáte fatalistické a protirizikové reakce na nejistotu a vyhledáváte pomoc. Místo zvládnutí hrozby vytočíte linku SOS. Současné modely socializace mladých chápou charakter a vlastnictví ctnosti u jedince jako záležitost technickou, kterou lze získat. Bohužel se ukazuje, že jádrem řešení jsou naopak morální, nikoli technické schopnosti.

A nepotěším stoupence absolutní rovnosti lidí a jejich nivelizace. Zásadní pro zvládání vlastních strachů a úzkostí je vypěstování sebevědomí, s kterým souvisí nezávislé myšlení a chování. Tedy nic menšího než zformování osobnosti, která si poradí z riziky, jimž nás život vystavuje, ať už chceme, nebo ne.