Původně bohulibý záměr se však postupně zvrhl ve vznik důmyslných sítí kooperujících inkasních agentur, advokátů a exekutorů vedoucích k majetkové likvidaci mnoha skutečných i domnělých dlužníků.
Situace vygradovala v poslední době, kdy symbióza hospodářské krize a pravicových ekonomických experimentů přivádí mnoho lidí na pokraj chudoby, což s sebou může nést i občasné opomenutí či neschopnost hrazení různých poplatků tu za telefon, tu za elektřinu. Občas k tomu bohužel může přistoupit např. i jízda tramvají bez platné jízdenky. Ve všech případech jde převážně o částky v řádu stokorun či tisícikorun.
V žádném případě zde nechci hájit černé pasažéry. Kdo porušil pravidla, musí zaplatit pokutu. Stejně tak dlužníci poplatků za telefon či energie musejí své závazky uhradit. Nelze však nečinně přihlížet k tomu, jak jsou tyto drobné pohledávky masově prodávány různým pochybným inkasním agenturám (velmi často s nejasnou vlastnickou strukturou), které obratem ruky spustí smrtící kolotoč spočívající v „přihazování“ vymáhání těchto bagatelních pohledávek spřáteleným advokátům a exekutorům. Nezřídka se tak stává, že dlužník je místo několika stokorun nucen zaplatit částky v řádu desetitisíců či dokonce statisíců, což mu často přináší doslova existenční problémy.
Během letošního roku přece jen začalo docházet k nenápadnému obratu v celé této hanebné záležitosti. Pod dojmem několika průlomových rozhodnutí Ústavního soudu i některých obecných soudů přistoupilo Ministerstvo spravedlnosti k úpravě vyhlášky, která znamenala snížení odměn pro advokáty a exekutory zejm. ve věci bagatelních pohledávek. Celý byznys se tak stal o něco méně lukrativním.
Dle mého názoru je však třeba jít ještě dál a učinit zejména následující opatření:
1) Subjekty zřízené či založené veřejným sektorem (např. dopravní podniky, nemocnice apod.) by neměly mít možnost prodávat tyto pohledávky inkasním agenturám, nýbrž by si je měly vymáhat samy. Není pravda, že se jedná o zatěžující a nákladnou činnost. Vyplňování předpřipravených elektronických návrhů na vydání platebního rozkazu, kde se mění víceméně pouze identifikační údaje dlužníka a výše dlužné částky, v pohodě zvládne i student na brigádě. Dlužníkovi tak odpadnou nehorázné náklady na advokáty, které inkasní agentury hojně uplatňují.
2) Je třeba zavést místní příslušnost exekutorů, čímž se významně sníží náklady exekucí (např. cestovní náhrady pracovníkům exekutora pro cesty napříč republikou a další s tím související záležitosti).
3) Náklady exekuce výrazně sníží též povinné spojení všech exekučních řízení proti témuž povinnému. Dnes se totiž exekutorům vyplatí vést jednotlivá řízení odděleně a ke každému z nich si účtovat různé poplatky a náklady.
4) Výrazné ztížení, ne-li znemožnění toho, aby mohl exekutor zabavit i věc, která nepatří povinnému. Dnes tak totiž může učinit a povinný se pak musí u soudu složitě bránit tzv. vylučovací žalobou. Vlastnictví věci povinným by měl jednoznačně prokazovat exekutor, nikoliv vlastník takto neprávem zabavené věci.
5) Posílení dohledu nad exekutory, který by měl daleko více vykonávat stát, nikoliv Exekutorská komora (exekutoři de facto kontrolují sami sebe).
