Andrej Babiš tady řekl krásnou větu. Řekl: já už jsem stokrát říkal. Tak kdyby radši stokrát činil, než stokrát říkal, tak by to možná i na té evropské úrovni přineslo nějaký hmatatelný výsledek. Ono stokrát říkat nestačí, ono je potřeba přijít potom s nějakým konkrétním řešením a to řešení jako takové jednoznačně nepřišlo.

Finanční výpomoc nemusí proudit jen do členského státu, který je pod tlakem, ale i na to, aby fungovala spolupráce se třetími zeměmi. Tak prosím alespoň přiznejte, že tento pakt obsahuje mechanismy, které právě budou pomáhat tomuTunisku zmíněnému i panem předsedou Babišem nebo podobný typ dohod, jako se Evropská unie snaží uzavírat. A mimochodem, Česká republika je velmi aktivní v tom hledání nových konceptů migrace, nových řešení, která budou navazovat na ten stávající základní rámec. K tomu se ještě dostanu.

Termín povinná solidarita. Tak o principu solidarity už jsem se krátce zmínil. To je přece základ Evropské unie. Solidarita je to, proč Evropská unie existuje. Já akceptuji výhrady strany, která říká a tvrdí, že v Evropské unii být nemáme. Bytostně s nimi nesouhlasím, ale akceptuji výhrady takové politické síly proti evropské solidaritě. To je legitimní. Oni si myslí, že nemáme být v Evropské unii a tím pádem nemáme být ani solidární. Absolutně tomu nerozumím u hnutí, které jinak mluví, pokud samo sebe definuje jako proevropské, prozápadní, absolutně nejsme ochotni a schopni diskutovat o tom, že bychom nebyli v Evropské unii, to je pro nás limit koaliční spolupráce s SPD a podobně. Tohle všechno jsme se tady dočetli.Takže ano, definujete se jako proevropská síla, mnohdy kritická, to je v pořádku, to my jsme taky, ale jako proevropská síla, která ani nediskutuje o tom, že bychom neměli být v Evropské unii. No tak jak to, že zpochybňujete solidaritu? Protože ta solidarita je základem toho, aby Evropská unie vůbec mohla fungovat.

A pokud se bavíme o tom sousloví povinná solidarita, pokud se budeme - a paní místopředsedkyně Dostálová říkala, že všechno zná do detailů, ten migrační pakt - tak pokud tím paktem budeme listovat a budeme se držet vyloženě slova jako takového, tak termín nebo sousloví, jak chcete, povinná solidarita pakt nezná. Sousloví povinná solidarita v paktu nenajdete. Je to zaužíváno, používá se, mluvíme o tom, ale není to žádný legislativní instrument. Solidarita všech je přece z principu, ale z principu přirozená. Jestli se někdo ptá: musíme být solidární, my musíme být solidární, tak ten člověk evidentně nechápe skutečný význam toho slova solidarita. Ti, kdo se zaštiťují odporem k povinné solidaritě, tím maskují jenom to, jenom to, že ve skutečnosti nejsou ochotni a připraveni se na tom společném řešení podílet nijak. Dobře se to ukáže ve chvíli, když se jich zeptáme na jednoduchou otázku: je fér, aby veškerou tíži migrace nesly státy na vnější hranici Evropské unie a jak konkrétně, prosím pěkně, byste jim dobrovolně, zdůrazňuji dobrovolně, pomohli vy. Odpovědi na tohle i v těch televizních relacích, kde se setkáváme, bývají rozpačité, vyhýbavé. A argumentace postojem jiných V4 států je úplně lichá. No je přece úplně normální, že ti, kteří se doposavad jenom vezli, vezli se na negaci, vezli se na odporu, prostě nebudou chtít teď, ve chvíli, kdy po úspěšném předsednictví patříme k zemím, které jsou konečně zvány do opravdových jednání a opravdu ty společné koncepty připravujeme, konečně po tom našem bručení na okraji a odmítání všeho co přichází, no tak samozřejmě, my se budeme ohlížet na naše vlastní zájmy, budeme hledat udržitelné dlouhodobé řešení, ne neudržitelné, krátkozraké postoje, které se většinou vyjadřují slovy. A to je ono. Ono se to většinou vyjádřilo vždycky slovy té negace. Stokrát jsem říkal, že něco nebude - to je moc hezká věta, mně se fakt líbila, ona to definuje, stokrát jsem něco říkal. Stokrát jsem ale neudělal, to znamená nepřinesl jsem to řešení, kde je ten koncept, kde je ten ucelený koncept toho, jak by společný migrační rámec měl vypadat, tak jak si ho představuje hnutí ANO, aby pro ně vůbec přijatelný byl.

A navíc, my přece hledáme, a my se k tomu jako Česká republika hlásíme, řešení jako Evropská unie. My hledáme řešení jako celek, protože my jsme Evropská unie, my jsme dvacet let Evropská unie. To nejsou oni a my, jak se stále snažíme říci. Doma trochu tvrdit lidem, že vlastně do té EU úplně nepatříme, natáhnout ruku, když to potřebujeme, trošku si s těmi penězi tady v České republice nějak pohrát, říct, že jich chodí málo a podobně, ale ve chvíli, kdy my máme projevit také nějakou solidaritu, tak nám to přijde jako něco divného a zpochybňujeme, že solidarita je základem? Absolutně tomu nerozumím. A upřímně řečeno, Polsko v Bruselu jasně deklarovalo, že migrační pakt dodržovat bude, stejně tak Maďarsko má v pokročilé práci rozpracování, byť se nějak vyslovilo na Radě, implementační právní legislativní texty, které se budou implementovat do jejich národní legislativy. A je to samozřejmě i kvůli tomu, že mají vnější hranice a samozřejmě, že oni potřebují nějaké legislativní změny, třeba tu zmíněnou detenci už na hranicích. Samozřejmě, že pomoc na vnější hranici se může hodit i těmto zemím.

No a potom to, co je tady často říkáno - a zase, jenom bych chtěl, ať si uvědomíte, jak tady předřečníci posouvají realitu. Nikdo nezdůvodnil, proč Česká republika změnila postoj, jak se to stalo, z toho vítačství v červnu k tomu zdržení se. No tak mi dovolte k tomu něco říct, myslím si, že se mě na to i paní místopředsedkyně ptala. My jsme podpořili variantu s důslednou hraniční procedurou, rychlými návraty a co zdůrazňuji, bez povinných relokací. Ten naštěstí pakt vylučuje i po jeho schválení Parlamentem, a to v jakékoli situaci, to dokonce i v tom krizovém řízení, znovu opakuji lež číslo jedna, nemůžeme tady být přehlasováni. Nemůžeme.

V průběhu jednání v tak zvaném trialogu, což je Komise, předsednictví a Evropský parlament, došlo ke změnám k horšímu. Není tam jedna jediná. Asi neumíme přesně číst a v těch textech hledat. Já spíše než na to, co tady říká paní místopředsedkyně nebo pan předseda, se budu odkazovat na experty, kteří se tímto zabývají dlouhodobě.

A měl jsem před sebou komparaci těch dvou návrhů a právních textů. Na základě návrhu Parlamentu došlo například k omezení možnosti prodloužení detence migrantů. V té verzi z června, přijaté Radou ministrů, byla možnost prodloužit ji nad 12 týdnů, než dojde k dostatečnému bezpečnostnímu screeningu a než dojde k tomu, abychom toho člověka mohli ztotožnit, a pokud nikoliv, nedat mu žádný nárok na to, aby se jakkoliv do Evropské unie dostal.

Po zásahu Parlamentu je tady limit 12 týdnů, ani o den déle, detence není možná. Každý tady jistě, pokud nad tím trochu přemýšlí, cítí, že to je objektivní změna k horšímu. Z pohledu České republiky a z pohledu zájmu bezpečnosti České republiky bezpečí našich občanů, které chceme chránit, tak jsme se domnívali - a tady i ve shodě s dalšími státy a s dalšími ministry vnitra Evropské unie - že detence a její prodloužení na 12 týdnů má smysl. Nadto máme v návrhu Parlamentu povinnost v rámci hraniční procedury zřídit speciální národní monitorovací systém. Opět to v původním návrhu nebylo. My to považujeme za nesmyslný posun. Nechápeme jako Česká republika, proč musíme zřizovat národní monitorovací systém, když je zřízen unijní monitorovací systém Azylové agentury Evropské unie, ten je absolutně dostatečný a jakékoli národní řešení považujeme za v téhle chvíli zbytné, zbytečné. A stejně tak i debaty o tom, jak má vypadat bezpečnostní screening.

Ten červnový návrh ministrů, o kterém jsem (Reakce z pléna.) - ano, co je na tom špatného? Já jsem o něm samozřejmě mluvil s premiérem Fialou, protože ten - a kdo to na Evropské nebo kdo to na Radě ministrů zná, tak to prostě ví. Ten dokument se vyvíjí i během dne, posouvají se tam nějaké věci. Ta finální verze je hotová hodinu, dvě hodiny před hlasováním. A co je propánajána zvláštního na tom, že jsem o tom mluvil s premiérem vlády České republiky, a bavili jsme se o tom, co je v tom finálním textu jako takovém, k jakým posunům tam případně došlo nebo nedošlo a co je pro Českou republiku v rámci platného mandátu - zdůrazňuji - co je v rámci toho platného mandátu, který byl řádně schválen, co je pro Českou republiku přijatelné?

A pokud mně tady někdo říká, že snad na výboru pro bezpečnost tohle nebylo projednáno v Poslanecké sněmovně. Já jsem byl v předchozí Poslanecké sněmovně členem výboru pro bezpečnost. (Důrazně.) Ani jednou jsme na výboru pro bezpečnost od ministra Hamáčka neměli jakoukoliv zprávu o migrační pozici a vyjednávacích pozicích České republiky - upozorňuji - ani jednou. My už jsme téma migrace měli na bezpečnostním výboru - nevím - čtyřikrát, pětkrát, nemám to spočítáno, tak, prosím, se

dívejme na to, jak ta situace vypadala a jak teď vypadá, a já se určitě debatě o migraci na výboru pro bezpečnost nebráním.

Takže vyvrácena, doufám, další fáma. Nedošlo k žádnému posunu, je to umělý posun České republiky. Došlo, došlo k změkčení věcí, o kterých jsme si mysleli, že mají velký význam. Kvůli návrhům Parlamentu došlo taky k celkovému ztížení možnosti detence nelegálních migrantů na vnějších hranicích, navíc Parlament zkrátil - třetí věc - tam mně bylo řečeno od paní místopředsedkyně před tím, že tam je jenom jedna formální věc, já už jmenuji třetí konkrétní, tak jenom ať si srovnáme, kdo do veřejného prostoru pouští ověřené a kdo neověřené informace. Parlament zkrátil lhůtu pro bezpečnostní prověřování zadržených migrantů na území na pouhé tři dny. To je změna proti verzi Rady ministrů z června 2023 v Lucemburku. A naše ambice byly vyšší a naše ambice jsou vyšší. Proto my jako vláda jsme zaujali jasný postoj: nebudeme hledat žádné blokační menšiny, k čemu nás vyzýváte, protože jakýkoliv posun je lepší, než abychom měli stav, který je teď nefunkční, zcela nefunkční. Tohle je progres nějakým směrem, nicméně nejsme s podobou paktu spokojeni tak, jak bychom bývali byli, kdyby zůstala ministerská verze z června 2023. A Česká republika pracuje ještě na dalších řešeních, která ještě zmíním.

Hlasování v Parlamentu minulý týden. Bylo schváleno 10 nařízení takzvaného migračního balíčku Evropského parlamentu a i přes konkrétní výhrady - a říkám to tady na mikrofon, aby někdo neříkal, že mám nějakou dvojakou pozici, i přesto, že se Česká republika zdržela, tak já jsem za finální schválení i téhle okleštěné verze rád. Kdyby Evropský parlament pak neschválil, byli bychom znovu v bodě nula. Nebudu tady hrát populistickou politiku na chytrou horákyni. Nebudu tady říkat, protože se blíží volby, že v téhle chvíli je migrační pakt obrovským zlem. Nebudu strašit naše lidi. Nebudu vyvolávat strach a nebudu používat klasický instrument politiků populistické části politického spektra, tradičních vyvolávačů strachu. Není proč vyvolávat v téhle chvíli strach. Migrační pakt rozhodně není dokonalý, ale je to jednoznačný posun směrem, který dává základ pro další migrační koncepty.

Mimochodem, kdo byl pro? Pro byly strany frakce pravého a levého středu. A kdo byl proti? Proti byla krajní levice s argumenty, že je pakt nehumánní a je příliš přísný. Kritizovali právě ty zmíněné detence a podobně. A proti byla také národovecká pravice, která říkala, že pakt je málo přísný. Z českých europoslanců byly pro Luděk Niedermayer a Radka Maxová, nominovaná hnutím ANO, některé bývalé členky za ANO se zdržely, většina ostatních europoslanců byla při hlasování proti. O skutečných důvodech já nebudu spekulovat a myslím si, že tyhle spekulace jsou i do vnitřní politické debaty trochu zbytečné, lepší jsou fakta.

Samozřejmě je mně trochu líto, že teď proti paktu vystupují mnozí napříč politickým spektrem, kteří jako europoslanci měli od roku 2020 unikátní příležitost své představy do něj promítnout - na výborech, na plénu. Bohužel se tak nestalo, a asi to tedy nebyly dostatečně silné politické váhy, byť se označují za velmistry evropské politiky. Nebo neměli dostatečné vyjednávací schopnosti a teď vydávají za hrdinství to, že byli proti. Já bych za hrdinství od kohokoliv, i od pana předsedy Babiše, vydával to, kdyby tady byl nějaký odvážný politický koncept řešení migrace, který by někdo reálně prosadil. Pokud o tom jenom doma mluví a straší lidi, to fakt není řešení a nikomu to nepomůže.

Objevují se tady lži a mýty, 20 tisíc za uprchlíka, nesmysly, které v paktu nenajdete. To, že jimi operují mnohokrát lidé, kteří u schvalování toho paktu seděli, tak to jenom svědčí o tom, že asi jejich příprava nebyla úplně dobrá

No a teď tolik diskutovaná výjimka pro ČR díky Ukrajincům. Sama Kateřina Konečná, která patří spolu s ostatními europoslanci, kteří kritizovali migrační pakt, a to - řeknu - i z koaličních stran, ano, byly tam pirátské kritiky, lidovecké i od ODS, od SPD to samozřejmě očekávám, ano, byly tam, ale i paní europoslankyně řekla větu: Je pravda, že dokud je v České republice vysoký počet migrantů z Ukrajiny, bude se na ni nahlížet jako na stát vystavený velkému migračnímu tlaku. Jakmile však migrační vlna z Ukrajiny zeslabí, bude naopak ČR při-nu-ce-na být povinně solidární.

No, já bych to jen opravil, že mít na svém území 350 tisíc uprchlíků je taky solidarita, to je taky solidarita, kterou projevujeme, jde jenom o proměny formy té solidarity. A když ji projevujeme tímhle způsobem a jsme nejvytíženější zemí, co se ukrajinské migrace per capita týče, no tak v té chvíli samozřejmě a logicky my už solidární jsme a nemusíme se podílet na solidární mechanismu jako takovém.

Existenci výjimky dokonce potvrdil i třeba pan kolega Zdechovský. Namítá sice, že je výjimka dočasná jen do té doby, dokud u nás bude velké množství Ukrajinců. V tom má pravdu, v tom má samozřejmě pravdu, to je výjimka pro státy vytížené velkou migrační vlnou, což se vztahuje i na Českou republiku, jak jsme uvedli mimochodem v zápisu z Rady ministrů v červnu 2023. A to je pravda. A to je přece pravda, ano.

My nemusíme do toho systému přispívat žádným způsobem, dokud jsme vytíženi ukrajinskou migrací. Jestli si někdo představoval, že tam bude 26 států schvalovat, máme tady trvalou výjimku pro Českou republiku, nikdy se nebude muset podílet na solidárním mechanismu, no to jsem nikdy netvrdil. To jsem nikdy netvrdil. Já jsem tvrdil, že tady existuje výjimka spojená s ukrajinskou migrační krizí a s vytíženosti ukrajinskou migrační krizí v České republice. Pokud tady Ukrajinci nebudou, tak Česká republika jako každý jiný stát v EU samozřejmě solidární bude, a já na rozdíl od těch, kteří to kritizují, si myslím, že je to přece dobře. Že to je přece správně. Já chci, aby ta válka skončila. A já chci, aby Ukrajinci z naší země odešli a nebyli tady, vrátili se domů, budovali svojí zemi. Já tohleto chci. A logicky, až migrační pakt vstoupí v platnost, tak buď ta krizová ukrajinská situace ještě bude, a budeme uplatňovat tu výjimku jako takovou, a zase, další posun.

Paní místopředsedkyně Dostálová. Je tam 20 podmínek, které musíte splnit. Prostřednictvím paní předsedkyně, četla jste to dobře, nebo to schválně posouváte? Je to úmyslný posun, aby to nějak vyznělo, anebo je to nepochopení textu? Není tam 20 kumulativních podmínek, snad si rozumíme. To znamená každá země musí splnit 20 podmínek, aby bylo možno uplatnit tu výjimku. Ne, je tam - a nevím, jestli je jich dvacet nebo pětadvacet, já to nemám spočítáno, ale jsou tam důvody. Jednotlivé důvody, kdy lze o tu výjimku zažádat. Nikoliv řečeno splňte 20 podmínek. Jsou tam jednotlivé důvody. A jedním z těch důvodů je dočasná ochrana. Tak to neposouvejme. Žádné splnění 20 podmínek jako takových. A když to tady citujeme paní eurokomisařkou, asi si nerozumíme. Já jsem si nechal přeložit i ten druhý tweet pro ty, kdo nechtějí, abych tady citoval ten originál.

Členské státy mají flexibilitu. Země, jako Česká republika, která již projevila solidaritu tím, že hostila velké množství Ukrajinců, bude moci být osvobozena od jakýchkoliv povinných solidárních příspěvků. Já si myslím, že to je jasné vyjádření evropské autority z dnešního dne. Proč ho chcete zpochybňovat? Je tady možnost zažádat o výjimku pro země, které jsou vytíženy migrací. A pokud se bavíme o té dočasné ochraně, nedělejte ze mě toho supermocného, jak vy říkáte, paní místopředsedkyně Dostálová, prostřednictvím paní předsedkyně, hero. Pan Rakušan chce v téhle chvíli, aby byla prodloužena výjimka. Pan Rakušan chce, aby byla prodloužena dočasná ochrana. To je rozhodnutí všech ministrů. Pan Rakušan může chtít nebo ne, ale především to chtějí ti ministři, kteří vidí, že žádný jiný efektivnější koncept poskytnutí pomoci Ukrajincům, dokud ta mizerná putinovská válka stále trvá, tak jiný tady jiný. Takže je pravděpodobné, že ne Rakušan, ale komise donese návrh na to, že dočasná ochrana bude prodloužena. A pokud se nepovede najít jiný mechanismus, tak asi bude prodlužovaná do té doby, dokud tady migrační krize bude, ale my na to reagujeme naším zákonem, o kterém diskutujeme i s vámi, s opozicí, lex Ukrajina VII, který umožní i jiné pobytové oprávnění těm lidem, pokud nebudou brát peníze od státu, pokud nebudou brát sociální dávky, pokud budou pracovat, pokud prokážou bezdlužnost, pokud prokážou bezúhonnost, pokud prokážou to, že jejich děti chodí do školy. Ano, těm umožníme nějak jiný režim. Ale dočasná ochrana téměř jistě prodloužena bude, určitě to nebude na návrh České republiky. My bychom si uměli představit i jiné koncepty, ale téměř jistě s tím přijde komise jako taková, jako s nejjednodušším řešením, jakým způsobem legalizovat ten obrovský počet ukrajinských uprchlíků na území České republiky.

Ale nepřeceňujte mě v tom, že budu mít takový vliv, abych ovlivnil rozhodování všech 26 ministrů a i to, s čím komise přijde. Já jenom předjímám, že je to pravděpodobné. Jestli se to stane, to nevím. Pokud by se to nestalo, musí na to Česká republika velmi rychle legislativně reagovat. Ale jak jsem říkal, lex Ukrajina VII běží. Takže věcně. Česká republika tuhle výjimku, která se tam objevila, skutečně do textu migračního paktu požadovala. To je jednoznačný výstup i ze zápisu z června roku 2023. Ve zkratce jde o to, že počet držitelů dočasné ochrany se musí vzít v potaz při posuzování faktu, zda je stát zasažen migračním tlakem, nebo zda není. Pro komisi bude povinné to vzít v potaz a zhodnotit v kontextu z toho, zda je stát pod migračním tlakem a je nutné tento fakt vzít v potaz při posouzení výše či odnětí solidárního příspěvku. Toto ustanovení se nachází v nařízení o řízení azylu a migraci a MMR, konkrétně v čl. 9 odst. 3 a čl. 11 a 61. Myslím, že tohle je docela jednoduchá odpověď.

Blížím se k závěru a chtěl bych říct, že se shodneme dokonce i v tom, a vždycky mě překvapuje ta míra agrese při prezentaci toho, jaké další koncepty připravujeme. Česká republika je v úzké skupině států pod vedením Dánska, které připravují nové koncepty migrační politiky poté, co samozřejmě ten pak jako takový tvoří jenom nějaký legislativní základ. Výsledky budeme představovat už 6. května na migrační konferenci v Kodani. A formulujeme dopis pro komisi, ke kterému chceme, aby se připojil co největší počet členských států. Chceme výrazně posílit spolupráci se třetími zeměmi na azylových řízeních a pracujeme a rozpracováváme podrobně koncept takzvaných bezpečných třetích zemí, které by mohly migranty přijímat. Kdybyste tomu nerozuměli, je to přesně to, co tady říkal pan Andrej Babiš, který přesně říkal, pojďme se dohodnout se třetími zeměmi, pojďme s nimi mít smlouvy, aby byly označené za bezpečné a mohli jsme to azylové řízení vést tam.

Jako Evropská unie chceme uzavřít dohody se třetími zeměmi, aby pomáhaly bojovat proti pašerákům. Konkrétní návrhy budou představeny už teď 6. května. A samozřejmě musíme zlepšit i pomoc zemím, odkud migrace přichází, pomoc na místě, aby z nich lidé do Evropy neodcházeli. Opět to, co jsme tady slyšeli i v prvním projevu dneška. To jsem moc rád, že na tomhle je shoda, a když tohle budeme podporovat na evropské úrovni, jako vláda, jako ministři, tak doufám, že i po evropských volbách pro tahle řešení najdeme podporu vašich europoslanců a že se nebudou schovávat nebo nebudou vystupovat z vaší frakce, původně za ní byli zvoleni, potom už v ní nejsou. Já tedy nevím, jestli vás reprezentují nebo nereprezentují. Nevím, jak to teď vy sami vnímáte. Nicméně jedna europoslankyně zvolená za vás pro to dokonce zvedla ruku, i když vy to tady kritizujete. Ale to jsou takové posuny, co chcete a nechcete vidět.

Já doufám, že vaše europoslanci, přeju vám, aby vydrželi v té frakci, kterou si zvolíte a vyberete. A doufám, že budou hlasovat i pro ty návrhy, které my budeme propagovat, protože to je přesně to, co jsme říkali. A samozřejmě, i když to neradi uslyšíte tady ten mytizovaný Green Deal a podobně, no tak samozřejmě že i jakékoliv pokusy o to čelit a vzdorovat klimatické změně, jsou ve své podstatě výrazným protimigračním opatřením, protože důvodem k migraci nejsou jenom války, jenom nemoci, jenom politické krize, ale výrazným důvodem k migraci v těch dalších desetiletích podle všech relevantních odborníků na migraci na úrovni OSN a podobně, budou klimatické změny, bude nedostatek zdrojů, bude nedostatek vody a bude nedostatek jídla. Takže prostě říkat buď budeme dělat to a to vaše bláznivé zelené politikaření, které tady vedete, naopak. Zodpovědná politika v oblasti životního prostředí je ve svém důsledku výrazným protimigračním opatřením.

Dovolte mi shrnutí. Nelegální migrace je problém, který může ohrozit samotnou podstatu Evropské unie. A já budu brát jako nadějné, že i přesto všechno strašení a čtení černých kronik tady, se na tomhle shodneme. Nedělat nic, znamená tenhle problém prohlubovat a zhoršit. Pokud se shodneme i na tomhle, je to jisté východisko pro budoucí debaty. Migrační pakt je prvním, velmi důležitým krokem k tomu, aby se Evropská unie dokázala s migrací jako celek vypořádat a dokázala se účinně bránit negativním jevům, které z ní vyplývají.

Chápu, že všem těm, kteří tady budí strach z migrace a mají to jako hlavní politickou kartu, se jakékoliv řešení nehodí do krámu. Chápu a mnohdy i sdílím dílčí výtky proti paktu, protože jak jsem dnes i v úvodu své řeči řekl, rozhodně není dokonalý a rozhodně to není cílová stanice evropské migrační politiky. Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. Nehledejme prosím milion zástupných důvodů, proč je migrační pakt špatný. Pokud to myslíme vážně s tím, že jsme proevropskými stranami. aspoň některé to o sobě říkají, hledejme způsoby, jak najít opravdu účinnou migrační a azylovou politiku Evropské unie. Netvařme se, že současný systém je v pořádku, nemaťme veřejnost, neříkejme pakt je pozvánka. Pozvánkou je desetiletá impotence, abych si vypůjčil to slovo, které zaznělo u pana předsedy Babiše, evropských institucí a evropských vlád, které tady byly, impotence v tom, přijít s nějakým konkrétním řešením a jenom nemluvit.

A hlavně nečekejme prosím a nechovejme se tak, jak se Česká republika dlouhodobě chovala, že ty kaštany z ohně za nás neustále bude tahat někdo jiný. Přestaňme se tvářit, že neřešení problémů a negace stačí, přestaňme se tvářit, že nežijeme v Evropě, přestaňme se tvářit, že nežijeme v Evropské unii a nejsme už 20 let jejími plnohodnotnými členy, že se snad můžeme odstěhovat někam na Mars a nevidět, co se okolo nás děje. Začněme se chovat jako sebevědomí Evropané, a ne jako někdo, kdo se tam omylem vkradl nějakým zadním vchodem, vyžral spíž a teď tam v tichosti tráví a doufá, že už se na něj nikdy nepřijde. Děkuju za pozornost. (Potlesk z řad koalice.)