Osobně dlouhodobě kritizuji nejen současnou vládní koalici, ale i parlamentní opozici. A to nejen z toho důvodu, že jsem sociální demokrat a mám jiný pohled na řešení současných problémů České republiky a Evropské unie jako celku.

Vláda mimořádně špatně řídí naši republiku a nehájí zájmy občanů. Jde na ruku Evropské komisi a cizím zájmům, zejména Německa a USA. Prostě hájí neo-liberalismus a současné pojetí globálního kapitalismu. Podobně nejsilnější opoziční strana s velmi silnou dávkou populismu obhajuje nadvládu úzké vrstvy bohatých, která si mezi sebou dělí zisky bez ohledu na negativní dopady na zaměstnance, seniory a rodiny s dětmi. Současná politika, ať již ta evropská či naše česká, pomocí progresivismu a liberální agendy omezuje svobodu kritického myšlení, zbavuje občany politického sebevědomí a ekonomické nezávislosti a vše podřizuje nadvládě finanční oligarchie ovlivňující současnou politiku Západu.

Pokud ještě v roce 2009 byl poměr reinvestic v ČR a odvodů dividend do zahraničí 50 : 50, pak dnes je ten poměr 25 :75 v neprospěch naší země. Namísto toho, aby vláda a parlamentní opozice upřednostnila národní zájmy českých občanů a zajistila, aby stovky miliard korun neodtékaly do zahraničí, řeší kokain ve sněmovně či vojenskou pomoc Ukrajině. Vláda svojí špatnou reakcí na vysoké ceny energií a vysoké marže prodejců, podpořila vysokou inflaci. Ta podřezala příjmy domácností o 25 až 30 % a tím snížila koupěschopnost občanů a jejich spotřebu. A ta je důležitá i pro plnění státního a veřejných rozpočtů.

Namísto zavedení cenové regulace, což ji umožňuje zákon o cenách, ponechala a navíc dotovala ze státního eráru zisky distribučních společností a výrobců elektrické energie. Zároveň svojí zahraniční politikou, založenou na ideologii ruského nebezpečí a čínské hegemonie, zvýšila dodavatelské ceny plynu, ropy a surovin. Společně s nekritickou podporou Green dealu snížila konkurenceschopnost české ekonomiky, a to nejen průmyslové výroby, ale i výroby potravin či stavebnictví. A aby svoji chybnou neo-liberální politiku „zahladila“, ukázala na seniory a na schodek důchodového systému a připravila tzv. důchodovou reformu. Politické chyby, které vznikly buď neodborností, ideologií či záměrně, hodila na hlavu zaměstnancům, seniorům a rodinám s dětmi. Takto se přece nemůže chovat zodpovědná politická reprezentace.

A pokud hovořím o našich politicích, podobně se chovají i ti evropští a celá Evropská unie. Přesto, že řada nezávislých ekonomů a rozličných odborníků z oblasti demografie, sociologie, životního prostředí či zahraniční politiky, upozorňovala na chybné cíle Green dealu či energetické soběstačnosti, evropští politici jsou nepoučitelní. Stačí si srovnat vliv Evropské unie na zahraniční politiku a pokles ekonomické výkonnosti Evropy ve světovém měřítku. Podobně je na tom otázka bezpečnosti a řešení ozbrojeného konfliktu na Ukrajině či problém nelegální, ale i legální migrace. Migrační pakt je pouze politická deklarace, která má zakrýt řízenou migraci, která napomáhá té nelegální. A ochrana vnějších schengenských hranic je pouhý cár papíru.

Volby do Evropského parlamentu jsou sice důležité, ale daleko důležitější jsou změny, které se musí odehrát na národní úrovni všech členských zemí EU. Bez těchto politických změn nedojde k tolik potřebné revizi současné politiky Západu a k obratu ke zvyšování životní úrovně většiny občanů. Trend zvyšování rozdílů mezi minoritou velmi bohatých a většinou nízko příjmových musí být zastaven a současný neo-liberální imperiální kapitalismus musí být omezen či vyměněn. A to je podstata současné zahraniční politiky Západu, která se těchto změn obává a zároveň je odmítá. Proto hledá tu vnějšího, tu vnitřního nepřítele.