Dálnice jako životní štěstí
Když se v Martinicích sjede z dálnice, byť je dálnice stavebně hotová až do Fryštáku, ale kvůli zásahu soudu ji nelze užívat, každý si uvědomí, že nejvíce trpí místní občané. Auta, která by mohla jezdit po dálnici, jezdí po cestách malých obcí. Tyto cesty vedoucí přes náves jsou cestami z dob vzniku obce. Po celá staletí se jejích trasování nezměnilo. A před staletími nikdo nepočítal s dopravním zatížením 21. století. To zakoušejí i v Přerově, kde stále chybí dálniční obchvat, a na mnoha jiných místech Moravy.
Lidé žijících v Martinicích vyhlížejí zprovoznění již postavené dálnice do Fryštáku. Že dálnice není v provozu a doprava jim jezdí před vraty, jim kazí jejich životní štěstí. Kazí jim zdraví a zvýšená doprava na komunikacích v obcích z 18. či 17. století může postihnout i lidi na životě. Kladu si otázku, jestliže tam nějaké auto zabije člověka, nebude i spolek Děti země morálně odpovědný?
Soukromé spolky nesmí kazit lidem život
Děti země jsou spolek, který není místní. Člen statutárního orgánu Miroslav Patrik má trvalý pobyt v Brně a druhý Martin Hyťha nemá pobyt ani na Moravě, ale až v Plzni. V demokracii má veřejný zájem tvořit demokraticky ustavený orgán, základem demokracie jsou volby a referendum. Tento spolek žádnými volbami neprošel.
Je třeba změnit právní úpravu tak, aby správní žaloby proti rozhodnutím ve výstavbě mohli podávat jen občané, žijící na daném území, anebo ti, jejichž vlastnická práva budou nějak dotčena. Veřejný zájem má prezentovat územní samospráva a stát. Tedy i obce by se mohly obracet na soud proti stavebním rozhodnutím.
Ale nemají ničit život a kazit štěstí, nemluvě o zbytečně vynaložených penězích nás všech, soukromé spolky působící jako nátlakové organizace či lobbistické skupiny. Ať své názory prezentují, ať občany i obce přesvědčují, ale když budou ve svém názoru neúspěšní, nemají mít právo ztěžovat život tam, kde sami jejich představitelé nežijí.
Naše zákony umožňují s odkazem na mezinárodní smlouvy tento stav. Pak je správné učinit revizi zákonů i mezinárodních závazků. Pakliže si určitý spolek nedokáže sehnat ani jednoho v místě žijícího občana k podání žaloby, je evidentní rozdílnost zájmů lidí se zájmem nátlakových spolků. Nebojme se ani odstoupení od určitých mezinárodních závazků, pakliže je uznáme za hloupé, a upřednostněme tvorbu veřejného zájmu u nás, ne z ciziny. Vystihují to přizpůsobená trumpovská hesla: „Morava a Čechy především.“ a „Vezměme si svou zem zpátky.“.
Smysl soudního přezkumu
Stavební povolení na dálnici potvrdil jako správně Městský soud v Praze, který rozhodoval v první instanci. Zrušil jej Nejvyšší správní soud, jenž rozhodoval o opravném prostředku. Vyšší soud má vyšší moc, to neznamená, že má vyšší znalost práva a už vůbec ne, že musí mít pravdu.
Nejvyšší správní soud vytkl stavebnímu povolení údajné chyby, které však nejsou jasnou nezákonností. Pohyboval se v měkkých kategoriích. Podle Nejvyššího správního soudu se stavební povolení nedostatečně vypořádalo s námitkami Dětí země. Podle Městského soudu toto vypořádání bylo dostatečné. Co je to dostatečnost ve vypořádání námitek? Stačí popsat více stran? A o kolik – o 40 či o 400?
I kdyby se všechny lesy pokácely a udělal se z nich papír, na který by se napsaly všechny údaje o tom, že klima se vždy měnilo a člověk na to měl nicotný vliv, přesvědčí do Gretu Thunbergovou? Odpověď je ne. Bude-li soudce klimatický alarmista či žabičkář, bude jeho rozhodnutí jiné, než když bude věc rozhodovat soudce jiný, který není ovlivněn zelenou ideologií. A zcela jinak by rozhodoval soudce žijící v obci, jež je kvůli chybějící dálnici zatížena dopravou tak, že má strach poslat dítě do školy, když musí přecházet místní silnici vzniklou v době, kdy přes obec kromě žebřiňáků projel panský kočár jednou za měsíc. Při měkkých tvrzeních nezákonnosti je rozhodující osobnost soudce, který drží moc, ne zákon.
Další požadavek Nejvyššího správního soudu bylo pořízení nové hlukové studie, což je však jen odhad, zatímco Městskému soudu a stavebnímu úřadu stačilo to, že se na základě zkušebního provozu přistoupí k protihlukovým opatřením, pokud vůbec budou třeba. Dále Nejvyšší správní soud poukázal na to, že se dálnice dotýká okrajově území Hostýnských vrchů. Každý, kdo pojede z Hulína do Fryštáku, může vidět, jak je Hostýn vzdálený.
Závěr
Kauzu dálnice D49 můžeme vzít jako příklad nerozumné správy našeho státu, ničení života lidí nátlakovými skupinami a mrhání veřejnými prostředky. Ale můžeme také přistoupit ke změně. Omezit účast soukromých nátlakových spolků, které nejsou tvořeny místními lidmi, v podávání žalob na stavební povolení, i za cenu změny mezinárodních závazků. A další změnou je omezit moc správních soudů přezkoumávat v rámci měkkých kritérií to, co fakticky není otázkou zákonnosti, ale správního uvážení stavebních úřadů. Jestliže máme neprůchodné stavební řízení, což vede k hospodářskému úpadku, je nutná razantní právní změna.
