V prosinci loňského roku jsem se, po velmi dlouhém zvažování všech pro a proti, rozhodl stát členem politické strany Moravané. Jelikož chci, aby principem mé politické angažovanosti byla mj. transparentnost, napíšu i to, že to není první politická strana, jíž jsem (byl) členem. V minulosti, konkrétně v roce 2011 a pak v letech 2016-2017, jsem byl členem dvou malých, neparlamentních politických stran, jejichž názvy uvádět nebudu, ale minimálně u jedné z nich je to o mne na internetu dohledatelné. Nyní tedy, dle rčení „do třetice všeho dobrého i zlého“, jsem potřetí vstoupil do podobné řeky. A proč právě Moravané? Nebudu uvádět úplně všechny důvody, ale omezím se na ty, které chci vyjádřit především.
Moravané jsou totiž jednou z mála politických stran, která má jasně, stručně a POZITIVNĚ definovaný cíl. Tímto cílem je federalizace republiky, vznik federativní republiky Morava v rámci současného státu. Mnoho stran pronárodně-konzervativního zaměření (jiné pro mne, pokud jde o volební lístek, natož členství, nepřipadají v úvahu) má cíl ve stylu „chceme hrdou a svobodnou Českou republiku“, což je ale v posledku poměrně nekonkrétní vyjádření. Dále mají tzv. negativní cíle, jako třeba vystoupení z EU a NATO, stop green dealu či odmítnutí migrace z neevropských zemí. To jsou sice i pro mě ohromně důležité programové body, a kdyby se k nim Moravané nehlásili, o členství u nich bych neuvažoval, ovšem strana těmito programovými body neříká co chce, nýbrž co nechce. Moravané jako jedni z mála velmi přesně ví, co chtějí, a tento základní pozitivní cíl je u nich navíc poměrně jasně a stručně formulovaný. A to se cení.
Druhým důvodem je pak to, že programový cíl strany Moravané je státoprávní povahy. Proč je to pro mne důležité? Vezměme si fakt, že žijeme ve státu Česká republika, vzniklém 1.1.1993 – to je mimochodem datum, které se v tomto kontextu ve veřejném prostoru vůbec nepřipomíná (značná část lidí je ten den navíc stále namol či v kocovině) a místo něj se stále slaví den vzniku státu, který zanikl ve stejný okamžik, jako ten nový vznikl. O co ovšem jde: rozhodnutí o vzniku České republiky (a samozřejmě zániku Československa) proběhlo zcela ve stylu „o nás bez nás“. Páni rozhodli a poddaní sklopili hlavy. Dost se jich sice tehdy rozčilovalo, ale to bylo tak všechno. Občanů se nikdo z mocných neptal, jestli chtějí existující stát rozdělit a tak jej zničit (otázku, zda bylo rozdělení Československa správné či ne, nyní záměrně pomíjím). Nová ústava České republiky byla sepsána a schválena nejen bez sebemenšího vyjádření občanů k jejímu obsahu, ale byla navíc schválena vládou tvořenou stranami, které ve volbách v roce 1992 téměř nic, co se týká ústavy, neměly v programu a tudíž podvedly své voliče. Mnohem víc k tomuto tématu najdete ve zcela unikátní a znamenité přednášce našeho člena Marka Pavky.
Mnohým občanům byla věc, že bylo rozhodnuto o nich bez nich, navíc zcela lhostejná, nebo jim vadila jen symbolicky a na chvíli. Ale i tak se lze zeptat: proč vlastně žádná politická strana v dějinách samostatné České republiky nikdy ani nepípla o možnosti „zpětné demokratické legitimizace“ stávajícího státoprávního stavu (tedy existence České republiky), nastoleného principem „o nás bez nás“? Protože si na to už všichni zvykli? Jistě, člověk je (bohužel) tvor, který si zvykne relativně na všechno. Jenže právě tím člověk dává najevo, že si s ním páni vlastně mohou dělat, co chtějí. A zde se dostávám zpět k Moravanům. Tím že Moravané požadují vznik federativních republik České a Moravské (nikoliv mezinárodně-právní odtržení Moravy (a Slezska) od Čech - za takový programový cíl by strana byla příslušným ministerstvem nejspíš ihned zakázána), dávají jakožto demokratická strana najevo svou vůli o státoprávním ustavení poměrů a to vůli vycházející zdola – od obyčejných lidí. Je zde nějaká jiná politická strana s podobným zaměřením? O jedné bych asi věděl, ale z jistých důvodů ji nechci ani jmenovat.
Jasně, jednoduše a pozitivně definovaný cíl strany a státoprávní ambice strany vycházející zdola – to byly dva důležité důvody pro můj vstup do strany, které jsem chtěl v tomto textu vyjádřit. Byly jistě i další a důležité důvody: spolupráce se zajímavými lidmi, jako především předseda strany Ctirad Musil či výše jmenovaný Marek Pavka, nebo vize systematičtějšího způsobu mé, do té doby dost „rozházené“ veřejné angažovanosti. Pokud pak jde o Moravu samotnou, jde v mém případě o věc trochu paradoxní: na jedné straně nemám s úsilím o autonomii Moravy v rámci stávajícího státu absolutně žádný problém a podporuji ji; ostatně jinak bych do strany nemohl vstoupit. Z druhé strany jsem v partaji asi poněkud unikátní člen: ač po mamince Moravák, celý život žiji ve Slezské části Ostravy a v tomto smyslu jsem Slezan (a po tatínkovi Slovák). Proč jsem se nevydal cestou slezské angažovanosti by vydalo na samostatný text; uvést chci však to, že mé moravanství je v rámci strany věcí mnohem více věc racionální, než věc srdce. Vstupem do strany jsem se stal, abych tak řekl, promoravským nesrdcařem. Nicméně, strana se musí zcela jistě věnovat i mnohým a zcela klíčovým „nemoravským“ tématům – a od toho v ní chci být.
Zbývá jistě zmínit ještě jednu věc, a tou je otázka, proč dnes vlastně vstupovat do malé strany, která tzv. „nemá šanci na (volební) úspěch“. Když pominu, že u těch „velkých“ (jako třeba SPD) či aspoň „větších“ (např. PRO, Motoristé) stran je pro mne vždy něco v kontextu potenciálního členství těžko přijatelného či nepřijatelného, v malé straně – nebudu lhát – máte vždy větší šance natočit její kormidlo tím směrem, v němž byste ji rádi viděli, a v němž tu šanci na úspěch vidíte. Ale to už se dostávám na hranu toho, kam jsem se dostat chtěl. Dodám už jen to, že aniž bych o to usiloval nebo to plánoval, stal jsem se již členem stranického předsednictva. Doufám, že v něm nezklamu ani sebe, ani kolegy z předsednictva a členskou základnu.
Co říci na závěr? Že jsem zvědavý, jak tato moje „Moravanská anabáze“ nakonec dopadne a kam dospěje. No a jelikož jsem v tuto chvíli, kromě toho, že jsem člen Moravanů, „ještě stále i písničkářem“, dovolím si dnešní text zakončit slokou své zatím nenatočené písně:
Moravo, Moravo
země starobylá
dáme ti ústavu
raz přinde tvoja chvíla!