Prvním klíčovým problémem je otázka rovnosti k přístupu ke zdravotní péči. Česká republika dlouhodobě usiluje o rovný přístup ke zdravotním službám pro všechny své občany, což je klíčový princip veřejného zdravotnictví. Zavedení možnosti připlácení za péči by však mohlo tento princip výrazně narušit. Zatímco pro bohatší vrstvy obyvatelstva nebude problém si připlatit za nadstandardní služby, lidé z nižších příjmových skupin by se mohli ocitnout v situaci, kdy jim bude dostupná pouze základní péče.
Dále je třeba se zamyslet nad důsledky, které může mít komercializace zdravotnictví na kvalitu a motivaci zdravotního personálu. Vytvoření systému, kde je kvalita péče navázána na schopnost pacienta si za ni připlatit, by mohlo vést k nežádoucímu rozdílu na úrovni poskytované péče. Lékaři a zdravotníci by mohli být motivováni věnovat více pozornosti těm, kteří si mohou dovolit platit, zatímco ti, kteří na to finančně nedosáhnou, zůstanou stranou.
Návrh také otevírá otázku, jakým standardním způsobem bude kontrolováno poskytování těchto nadstandartních služeb. Transparentnost a regulace by měly být klíčové prvky k tomu, aby nedocházelo ke zneužívání systému. Tomuto návrhu chybí jasná pravidla a dohled nad jejich dodržováním. Nesmíme zapomínat na etické aspekty, které s sebou přináší komercializace zdravotní péče. Zdravotnictví by mělo být službou, která je přístupná všem bez ohledu na finanční situaci, a právě tato základní humanistická zásada může být novým návrhem ohrožena.
Zdravotnictví by mělo být založeno na rovnosti, dostupnosti a kvalitě pro všechny, bez ohledu na finanční situaci jednotlivce. Komercializace zdravotnictví a zavádění nadstandardů může vést k prohlubování nerovností ve společnosti, kde se zdravotní péče stane výsadou jen pro vás, kdo si ji může dovolit. To je v rozporu se základními principy solidarity a spravedlnosti, které by měly být základem našeho zdravotního systému. Navíc, možnosti zavedení připlácet si za lepší péči může vést k tomu, že základní úroveň péče začne trpět, neboť poskytovatelé zdravotní péče mohou být motivováni více investovat do nadstandardů, které jim přinášejí větší zisk. To by mohlo mít za následek zhoršení kvality základní péče, která by měla být zaručena každému občanovi. Musíme si také položit otázku, zda je tento krok skutečně v zájmu pacientů, nebo zda slouží spíše zájmům komerčních subjektů, které chtějí vydělat na lidském zdraví. Zdravotnictví by mělo zůstat veřejnou službou, jejímž cílem je péče o zdraví všech občanů, nikoli komerčním trhem.
Je důležité, abychom se jako společnost zamysleli nad dlouhodobými důsledky takových změn a postavili se za zdravotnický systém, který je dostupný, kvalitní a spravedlivý pro všechny. To jakou léčbu nebo materiál má pacient dostat má rozhodovat lékař na základě zdravotního stavu pacienta a ne to jak má pacient naditou peněženku.
