26.03.2025 9:00:00
Když se arogance dědí aneb Filip Neruda jako odraz vlastní matky
_clanek.jpg)
Teď nám média začínají servírovat jejího syna, spratka bez zkušeností, zato s napumpovaným egem a tendencí k moralizování všeho, co se hýbe. Proč? Co je cílem?
Jenže tady je zásadní rozdíl. Kateřinu Konečnou znám osobně. Viděla jsem ji pomáhat lidem, které postihly záplavy. Věnuje se matkám samoživitelkám, řeší sociální témata, která ostatní politici často jen zneužívají jako PR. Nečeká na volby, aby někoho objímala před kamerou. Pomáhá tiše, konkrétně a dlouhodobě.
A co dělá Danuše Nerudová? Ta nás přesvědčuje, že máme šest pohlaví, že pravda je relativní a že nás osvobodili Američané, ať už si historická fakta říkají, co chtějí. Její veřejné vystupování je směs prázdných frází, trendových hesel a „woke“ rétoriky. Na každé téma má instantní názor, ale když se jde na dřeň, ukáže se, že chybí nejen hlubší myšlení, ale i charakter.
Nerudová se proslavila skandálem na Mendelově univerzitě, kde za jejího působení jako rektorky docházelo k podivnému uznávání titulů pro zahraniční studenty. Interní šetření potvrdilo, že se na škole děly věci, které rozhodně nelze považovat za standardní akademickou praxi. A přesto se právě tato žena rozhodla kandidovat na prezidentku, jako by šlo jen o další PR kampaň. V debatách se ztrácela, místo odpovědí nabízela fráze, a když byla kritizovaná, hrála roli oběti.
Po neúspěchu se však stáhla jen dočasně, v současnosti stále komentuje, mentoruje a hodnotí ostatní. A nyní její syn pokračuje v jejím stylu. Bez reálné zkušenosti, zato s velkým sebevědomím. Výsledek? Další hlas, který místo sjednocování společnosti ji dále štěpí, moralizuje a ukazuje prstem na všechny, kdo si dovolí mít jiný názor.
Rodina Nerudových představuje učebnicový příklad politického marketingu bez jakéhokoliv obsahu. Jejich vystupování je založené na rozporuplných emocích, ne na faktech. Na prazvláštních dojmech, ne na činech. Kateřina Konečná možná není pro každého, ale na rozdíl od nich něco skutečně dělá. Pomáhá konkrétním lidem, nasazuje vlastní ruce i čas a nemusí u toho mávat vlajkou ani držet telefon pro perfektní fotku.
Pokud někdo hází blátem na druhé, měl by mít zatraceně čisté ruce. A to ani Danuše, ani Filip Nerudovi nemají.
Teď nám média začínají servírovat jejího syna, spratka bez zkušeností, zato s napumpovaným egem a tendencí k moralizování všeho, co se hýbe. Proč? Co je cílem? Nový „kandidát budoucnosti“? To snad ne. Jestli má být Filip Neruda novou nadějí české politiky, tak jsme v háji. Omluvte mě, ale kdyby byl synem kohokoli jiného než marketingového produktu jménem Nerudová, nikdo by po něm ani neštěkl. Veřejný prostor dnes nepotřebuje víc morálních póz. Potřebuje pravdu, pokoru a činy. Až se Filip Neruda zapojí do skutečné pomoci, až se jeho matka přestane skrývat za naučené fráze a konečně si přizná vlastní pochybení, pak možná nastane chvíle, kdy budeme ochotni naslouchat. Do té doby ale platí jedno: ti, kdo skutečně pomáhají, nemají čas křičet na sítích. A ti, kdo jen křičí, většinou nikdy nikomu nepomohli, kromě svého ega. Rodina Nerudových je ukázkou toho, co se stane, když se politika spojí s PR agenturou a sociálními sítěmi. Když se upřednostní dojem před obsahem a osobní značka před službou společnosti. Pokud chtějí být skutečně bráni vážně, musí začít u sebe: přiznat chyby, přestat "poučovat" ostatní a především , nabídnout něco víc než jen pózy a hesla.Do té doby ať raději mlčí. Protože ten, kdo žije ve skleníku, by neměl házet kameny.
S Kateřinou Konečnou se nemusím ve všem shodnout. Někdy tápu, nechápu její rozhodnutí, přemýšlím nad tím, co je za tím, ale jedno vím jistě, je to člověk, kterému na téhle zemi opravdu záleží. Stejně jako mně. Je to matka stejně jako já. Nehraje si na dokonalost, ale pracuje. Stojí nohama na zemi a nebojí se jít mezi lidi.
Do politiky jsem vstoupila s představou, že pomůžu dělat svět lepším místem. Dala jsem do toho celé srdce a spoustu naivity. Dnes už vím, že svět není pohádka. Dostala jsem rány. Učím se každý den. Dělám chyby. Ale stále věřím, že to má smysl. Že když se spojí lidé, kteří mají dobrý úmysl, dokážou změnit věci k lepšímu. A přesně o to jde, o lepší zítřek. O naši zemi. O budoucnost našich dětí.
To, že je Kateřina z jiného kadlubu, mě netrápí. Tohle není o ideologii. Tohle je o charakteru. A zatímco Nerudovi mají marketing, kamery a naučené fráze, my máme něco, co oni nikdy mít nebudou - opravdovost, odvahu a srdce.
A proto budu Kateřině krýt záda. Půjdu vedle ní. Pro lidi. Pro změnu. Pro naději.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
