Tito lidé čelili kritice, výsměchu, dehonestaci i urážkám. Přesto vytrvali. Jdou dál se vztyčenou hlavou a rovnou páteří. Neskrývají chyby, naopak. Přiznat si omyl není projev slabosti, ale síly. To je to, co je odlišuje.

Spojuje je přátelství, společně prožité pády, těžké chvíle i kamenité cesty, při kterých se drželi navzájem. Vědí, co znamená opravdová sounáležitost a jakou cenu platí člověk, který si zachová zdravý rozum v době ideologických propagand a hybridních politik.

Mnozí z těch, kteří dnes kráčejí po této cestě, ji začali prošlapávat už dávno. Dříve než vzniklo jakékoli hnutí, než někdo vyslovil jediné slovo o „Vidlákovi“. Byli první, kdo se postavili proti mocenské aroganci, kdo hledali pravdu a nenechali se zlomit. A pak přišel ten, kdo tomu dal jméno. Muž, který miluje svou zemi, rád se hrabe v hlíně, vychovává pět dětí a rozhodl se postavit současné vládě. Říká si Vidlák. A právě od něj vzniklo to přirovnání.

Provládní média nás nazvala Vidlákisty. My to ale nebereme jako urážku. Právě naopak. Přijímáme tento název.

Zavádíme nový směr – Vidlákismus. A jsme na to hrdí. Je to směr lidí, kteří nerezignovali. Kteří skutečně věří, že zítřek může být lepší než dnešek. Nemáme žádné vazby na mocenské kruhy mimo vlast. A právě proto nejsme vydíratelní. Nikomu nemusíme sloužit. Nejsme a nebudeme lokaji. Jsme svobodní lidé a chceme svobodu i pro ostatní.