Ve stadiu připomínkového řízení se nachází návrh vládního zákona o
soukromé bezpečnostní činnosti (SBČ) a soukromé bezpečnostní službě
(SBS). Na zpracování návrhu zákona se podílelo ministerstvo vnitra.
Návrh obsahuje několik desítek paragrafů a možnost se k němu vyjádřit
měli i odborníci. O tom, že by měl činnost soukromých bezpečnostních
agentur regulovat zvláštní zákon, se na parlamentní i odborné úrovni
diskutuje řadu let. I já soudím, že činnost bezpečnostních agentur je
potřeba svázat zákonem. Nelze totiž tolerovat situaci, kdy vykonávají
specifickou činnost živelně, jen na základě živnostenského oprávnění.
Vždyť v České republice dnes působí v této oblasti přibližně 7500
podnikatelských subjektů, které zaměstnávají na 52 000 zaměstnanců.
Stejné stanovisko k této problematice již dříve sdělila i KSČM.
K návrhu, který nyní zpracovalo ministerstvo vnitra a bude předložen vládě k projednání, lze mít následující připomínky. Návrh zákona počítá s dvojím typem kontroly bezpečnostních agentur. Dozor nad jejich činností by mělo vykonávat ministerstvo vnitra, dohled policie. Dojde tím k neúměrnému a nezvladatelnému finančnímu a kapacitnímu přetížení na straně státu a současně to vytváří další korupční prostředí. Zvláště v oblasti dohledu by podle našeho názoru mělo dojít k širšímu propojení ve spolupráci s profesními sdruženími působícími v oblasti soukromé bezpečnostní služby, případně k vytvoření profesní komory. V zákoně se však nepočítá s profesní komorou a s případným povinným členstvím v ní. Není také jasné, proč podmínkou pro získání licence SBS je být držitelem tzv. lustračního osvědčení. Zákon také nijak nestanovuje tzv. ochrannou lhůtu pro přechod policisty do soukromé bezpečnostní agentury, kde by mohl využívat svých kontaktů nebo informací získaných v předchozí službě u policie. Ta by měla být stanovena minimálně na dva roky. Není nijak řešena ani součinnost mezi Policií ČR a SBS v rámci trestné činnosti, jak je tomu např. na Slovensku. Je na důkladném zvážení, zda by nemělo být, alespoň u některých druhů činnosti, zcela povinné psychologické vyšetření. Zákon také nerozlišuje mezi nároky na zdravotní požadavky např. pro ozbrojenou strážní službu, detektivní činnost a pro neozbrojenou ostrahu např. v recepci. Zákon by tím mohl znemožnit zaměstnávat důchodce a také zdravotně postižené občany. Šlo by o diskriminaci. V navrhované právní úpravě je nutné nově koncipovat i zmíněnou soukromou bezpečnostní službu spočívající v poskytování bezpečnostního poradenství. Pojem bezpečnostní poradenství je zde ale pojat hodně nejasně. Je jistě rozdíl mezi žádostí o licenci bezpečnostní agentury pro subjekt dodávající bezpečnostní SW - antivirové programy a tím, když bude žádat o registraci bezpečnostní činnosti pro vlastní ochranu subjekt, který se bude zabývat ochranou osobních údajů v rámci povinnosti vyplývající ze zákona, či nakládání s utajovanými informacemi.
Návrh zákona budí dojem, že je prolobován velkými agenturami a záměrně koncipován tak, aby tyto velké agentury ovládly poskytování bezpečnostních služeb a vyřadily konkurenci malých (levných) agentur. Navíc ze zákona vyčnívá snaha pod pojem bezpečnostní služba a bezpečnostní poradenství zahrnout i oblasti, které s fyzickou bezpečností a detektivní činností nemají nic společného, a tím rozšířit pole působení bezpečnostních agentur i na tyto, s fyzickou bezpečností nesouvisejícími, službami. Z těchto důvodů je z pohledu KSČM návrh zákona tak, jak jej zpracovalo ministerstvo vnitra, nekvalitní. Rád bych věřil, že jej neschválí ani vláda, bude-li jí v této podobě vůbec předložen.
Zdeněk Maršíček, stínový ministr KSČM pro resort vnitra