Okomentoval to přitom slovy: „Nápad vydělit z dálniční sítě pouhých 18 kilometrů a ty stavět pomocí PPP není dobrý. Budu pro tento úsek prosazovat klasický model“.
Nechci nyní s kýmkoliv polemizovat o tom, zda PPP projekty mohou být účelné či nikoliv. Zaráží mě na tom, že vláda zpochybňuje svoji vlastní strategii a revokuje svoje vlastní rozhodnutí, které ani nebylo přijato ve víře v úspěch. V době, kdy bylo rozhodnutí o PPP přijímáno, pochybnosti vyjádřil i sám premiér, když prohlásil „Není to zázračný šém, ale pokusu bychom se neměli zříkat“.
Takže nám uplynulo devět měsíců, abychom zjistili, že jsme zpátky na začátku a zahájení výstavby tohoto úseku D3 je opět v nedohlednu. Ptám se, proč vláda tedy vloni usnesení o PPP pro D3 přijímala. Proč, pro nás, v tak citlivém místě hazarduje s trpělivostí a důvěrou našich občanů? Mám nepříjemný pocit, že vláda si z občanů a podniků působících na území jižních Čech dělá dobrý den.
Kuriózní při tom všem je, že letošní rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury ve výši 64 miliard korun se asi neprostaví, protože není kde. Výběrová řízení na dodavatele jednotlivých projektů, především na rekonstrukci D1, váznou.
Celý problém má ještě druhou stranu mince. Nedávno tiskem proběhla zpráva, že české stavebnictví má nejnižší výkony od roku 2007 a konce nevidět. Místo toho, aby stát stavebním firmám konečně přiděloval významné zakázky, bude stále nečinně přihlížet nesmyslnému stavu, kdy velké stavební společnosti paběrkují na malých zakázkách, které odebírají středním a malým firmám. Ty jsou pak odsouzeny k zániku. Z toho všeho mám nepříjemný dojem, že vláda nejenže není schopna čelit tuzemské recesi, ona ji sama přímo aktivně vyvolává.
Očekával bych, že téma dostavby D3 budou chtít sami otevřít při včerejší pracovní návštěvě jižních Čech pánové Nečas a Kuba. Podle mých informací se tak ale nestalo. Ač se oba snažili vetřít do přízně podnikatelů, bavit se jim o tomto tématu vyloženě nechtělo a ke svým slibům a ubezpečování o těch či oněch prioritách se neznali. Opět se ukázalo, jak nezdvořile se umí premiér chovat: potřeby ostatních pro něho nejsou důležité, není nutné jim naslouchat. „Hlavně, že řeknu, to co já potřebuji.“
Pokud tedy premiér Nečas nemá chuť či odvahu řešit toto, pro Jihočechy citlivé a zásadní téma, osobně, adresuji jemu i české vládě touto cestou dotaz: Nestálo by za to, páni ministři, nechat handrkování o bezvýznamnostech, mobilizovat síly a udělat vše proto, abyste podpořili jeden z nedůležitějších oborů české ekonomiky? Zvláště pak tuto výzvu adresuji ministru Kubovi. Vždyť by tím naplnil sliby svého stranického kolegy Tomáše Jirsy, který se před krajskými volbami na podzim 2012 zaštiťoval právě oporou v silovém ministrovi, díky kterému dálnicí na jih Čech dotáhne. Jihočech Kuba by tedy na dobudování D3 měl mít mimořádný zájem, stojí v čele jednoho z nejdůležitějších resortů a má ambice stát v čele sjednoceného ministerstva průmyslu, obchodu a dopravy. Nebo by dálnici podporoval pouze v případě, že by krajské volby (byly bývaly) dopadly jinak?
J. Zimola, jihočeský hejtman
