Spor se týká dovozů vybraných položek zboží do Česka listopadu a prosinci 2011, kdy probíhala koordinovaná unijní kontrolní akce zaměřená na podhodnocené dovozy z Asie. České celní orgány v souladu s pokyny Komise vytipovaly dovozy, které se pohybovaly pod hraniční hodnotou zboží stanovenou Komisí, a u těchto dovozů provedly detailní kontroly zboží před jeho proclením.

Na základě těchto kontrol došly k závěru, že ve všech případech odpovídala dovozcem deklarovaná hodnota zboží jeho kvalitě, a proto neshledaly důvody pro zpochybnění této deklarované hodnoty a pro výběr vyššího cla. Komise však byla přesvědčena, že české orgány neměly ani po kontrolách takovou hodnotu akceptovat a měly clo určit podle Komisí vypočtených vyšších hodnot. 

Komise proto po Česku požadovala doplatek cla. České orgány dlouhé roky s Komisí jednaly a předkládaly potřebné doklady a důkazy. Vzhledem k neuspokojivému pokroku Česká republika nakonec Komisí požadované částky cla doplatila, ovšem s výhradou nesouhlasu, a následně podala u Tribunálu žalobu na vydání bezdůvodného obohacení ve výši částky, která odpovídá rozdílu mezi clem, které bylo skutečně vybráno, a clem, které mělo být vybráno podle názoru Komise, po odečtení 25 % inkasních nákladů. 

Tribunál v rozsudku v plném rozsahu uznal nárok Česka a rozhodl, že Komise je povinna vrátit celou nárokovanou částku, tj. 60 435 306,39 korun. Tribunál se plně ztotožnil s českou argumentací a neshledal v postupu českých celních orgánů za dané situace žádné nedostatky. 

Ve sporu Česko zastupovali státní zaměstnanci Kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Soudním dvorem EU, která je součástí MZV.