Vratislav Mynář, kancléř či mluvčí SPOZ?

Ing. Antonín Seďa

SOCDEM
mimo zastupitelskou funkci

Vratislav Mynář, kancléř či mluvčí SPOZ?

Současná politická situace po pádu Nečasovy vlády a po váhání pravicových politických stran podpořit předčasné volby nahrává těm, kteří si nepřejí vítězství sociální demokracie v nadcházejících volbách.

Nechci tady a teď rozebírat pohnutky těchto aktérů, nicméně musím reagovat na neustálé útoky kancléře prezidenta Vratislava Mynáře, dřívějšího to předsedu SPOZ a dnes stále ještě předsedu Krajského výboru SPOZ ve Zlínském kraji.
Nechci zpochybňovat krok prezidenta, kterým pověřil Jiřího Rusnoka sestavením vlády. Dokonce si myslím, že tímto krokem může plnit své postoje, které v předvolebním klání o hrad avizoval vůči tehdejší Nečasově vládě. Nemohu také komentovat, zda prezident nabídl předsedovi ČSSD, jako vítězi minulých voleb, sestavení vlády. Nicméně je zarážející, když se kancléř prezidenta a v SPOZ stále politicky významně činný V.Mynář snaží ovlivňovat dění uvnitř konkurenční politické strany.
Za prvé, ČSSD se podařilo jako opoziční straně protlačit demisi předsedy vlády P.Nečase tím, že iniciovala nakonec neuskutečněné hlasování o vyslovení nedůvěry jeho vládě. Zároveň od samého počátku zřetelně a transparentně deklarovala, že hodlá prosadit předčasné volby. A to tím, že 17.7. předkládá návrh na rozpuštění poslanecké sněmovny.
Za druhé, ČSSD upřednostňuje zájem občanů a voličů sociální demokracie před zájmy osobními či stranickými. Nicméně v parlamentní demokracii nestačí vyhrát volby, ale je důležité sestavit vládu, která pak politický program pro občany této země prosadí. A tato vláda musí mít dostatečnou důvěru právě v dolní komoře parlamentu. Bez této podpory nelze prosadit potřebné legislativní změny.
Za třetí, pokud někdo chce radit sociální demokracii ve vztahu k těm členům ČSSD, kteří hodlají vstoupit do vlády Jiřího Rusnoka, nechť si prostuduje možnosti, které dává členům ČSSD platné znění stanov. Pouze připomenu, že Stanovy ČSSD v Čl.6/1/ sice umožňují přerušení členství, ale pouze při zastávání funkcí, kde je členství v politické straně zakázáno. A to prosím není případ funkce ministra, jež je ryze politickou a stranickou funkcí.
Čl.7 stanov hovoří i možnosti přerušení řádného členství v ČSSD, ale opět pouze v případě spáchání úmyslného trestného činu.To, jak snad uzná i pan kancléř, nemůže být případ případně jmenovaných ministrů.
Za čtvrté, pan kancléř se musí rozhodnout, zda chce být vrcholným politikem SPOZ nebo hlásnou troubou pana prezidenta. Obé se v zavedených demokraciích na západ od nás nenosí. Vměšovat se do vnitřních záležitostí jakékoliv politické strany by si měl pan V.Mynář propříště rozmyslet. Neb lze v jeho případě parafrázovat stále platné české a moravské přísloví: Než začnete kritizovat zameťte si před vlastním prahem. Platí to zejména pro jeho kritiku v personálních otázkách vedení té které politické strany. O vedení ČSSD totiž naštěstí nerozhoduje pan kancléř ani pan prezident, ale delegáti Sjezdu ČSSD.