Chile a s ním i všichni pokrokoví lidé světa si připomínají smutné 40. výročí vojenského fašistického puče v této latinoamerické zemi mezi Andami a Tichým oceánem. 11. září 1973 zde byla krvavě svržena vláda prezidenta Salvadora Allendeho a brutálně tak bylo ukončeno tříleté období významných pokrokových změn, uskutečňovaných chilským lidem
Na začátku 70. let procházelo Chile procesem hlubokých protiimperialistických a protioligarchických přeměn se socialistickou perspektivou. Znárodnění dolů a bank, pozemková reforma, školství a zdravotnictví pro všechny, demokratizace společnosti a spolupráce se Sovětským svazem a socialistickou Kubou – taková byla politika, kterou v zemi realizoval prezident Allende a jím vedené spojenectví politických stran a organizací Lidová jednota.
Klíčovou roli při tvorbě, prosazování a realizaci programu pokrokových změn v době Allendeho vlády sehrála Komunistická strana Chile, vedená svým generálním tajemníkem Luisem Corvalánem a dalšími revolucionáři jako byli Volodia Teitelboim či Gladys Marín, ke které v té době patřili i nositel Nobelovy ceny za literaturu a Leninovy ceny míru, velký latinoamerický básník a spisovatel Pablo Neruda nebo slavný zpěvák chilského lidu Victor Jara.
Všechny velké změny, kterými Chile za krátkou dobu prošlo, však byly utopeny v krvi. Imperialismus ze severu a domácí oligarchie se rozhodla pro kruté potlačení chilského lidu. Generálové na čele s Augusto Pinochetem začali s brutální řeží. Armádou byly obsazovány sekretariáty vládních stran, odborů a lidových organizací, dobývány byly továrny a chudinské čtvrti. Začalo mohutné zatýkání, po kterém následovalo vraždění a mučení desetitisíců. Národní stadion, do té doby jedno z nejoblíbenějších míst Chilanů, byl proměněn na koncentrační tábor a nepřetržité popraviště…
Reakce, ať je sebukrutnější, však nemůže pokrok zastavit. Prezident Allende, předtím než padl při obraně prezidentského paláce La Moneda, ve svém posledním vystoupení prohlásil: „Prohlašuji před pracujícími: Neodstoupím. V historicky významné, těžké chvíli splatím věrnost svého lidu vlastním životem. Chci vám všem říci: Vím, že setbu, kterou jsme zaseli do mysli Chilanů nelze zničit… Oni mají hrubou moc, oni si nás mohou podmanit, avšak nezvratné sociální procesy není možno zastavit ani násilím, ani zločiny. Dějiny náležejí nám, píše je lid. Ať žije Chile. Ať žijí pracující!“
Milan KRAJČA, člen Ústředního výboru KSČM
