Některé politické strany vytahují programové priority stran jiných, ačkoli pocházejí ještě z předešlých voleb, jinde se slibuje nemožné – vše zdarma a všem přidáme. Další se rozhodl spravovat stát jako firmu, přestože je podstatný rozdíl mezi obchodní společností a mezi státem. Kdo říká, že tomu tak není, lže sám sobě.  Sociální politika se stává stále důležitějším tématem voleb, kterým dosud nebyla, přičemž je vidět, že jí rozumí dnes úplně každý, stejně jako školství, zdravotnictví nebo sportu. Kdekdo mluví o slušné kampani, ale přitom na soupeřích nenechává nit suchou. Nelze se pak divit znechucení veřejnosti.

Často také zapomínáme na minulost a v očekávání naplnění nesmyslných slibů je nám jedno, kdo je dává. Vím, jak je to někdy složité, ale neměli bychom zapomínat na dobu mezi lety 1945 až 1989. Na dobu, kdy se hodně slibovalo, ale nic se neplnilo, kdy se za svobodně projevený názor zavíralo nebo vyhazovalo z práce a ze školy, kdy někteří jen pro svůj osobní prospěch donášeli na jiné. Proto vás prosím, než si rozmyslíme, jaký volební lístek vybereme, jaké osoby nás na volebních listinách zaujmou, zamysleme se nad tím, zda tito lidé mají býti opravdu těmi, kteří se podílí na zákonodárné moci a hlasují o zákonech naší země.

Nejsme ani národem hlupáků, ani nejsme předpos….., jak kdosi uvedl. Proto věřím, že # Volím_pravici, která je tu jen jedna, je heslo, za kterým stojí lidé, kteří přiznali, že ne vše se povedlo, kteří pro naši zemi chtějí něco vykonat, kteří se znovu naučili naslouchat.

Jan Gabriel
Pověřený vedením OS ODS Praha 11