Příčinou byly nejen nesprávná rozhodnutí politiků a nových manažerů k
opuštění dřívějších trhů, ale i posun vzdělávacího systému k
ekonomickým, manažerských a právnickým dovednostem. Dnes se ukazuje, že
české strojírenské firmy, ale nejen ony, postrádají kvalifikované a
mladé strojaře, techniky, zámečníky, soustružníky, svářeče a další
odbornosti.
A že vysoká nezaměstnanost mladých je problém si uvědomuje i Evropská unie, která rozebíhá financování tolik potřebných stáží studentů. A to jak pro poslední ročníky středních, tak i vysokých škol. Právě stáže a zejména odborná praxe přímo v podnicích či u živnostníků je řešením nastalé situace. Dalšími řešeními je pomoc státu k propagaci a zejména podpoře technickému školství a učebním oborům. Možností jsou i podniková stipendia či aktivní politika zaměstnanosti, zaměřená právě na chybějící odbornosti.
Pokud stát, zřizovatelé škol a podnikatelé nepřistoupí k nastartování podpory strojírenských a učebních oborů, začnou se naše strojírenské firmy a nejen ty potýkat s nedostatkem kvalitních a odborně zdatných pracovníků. Začnou ztrácet zakázky a stanou se nekonkurence schopnými na globálních trzích. A pak budou muset zavřít své brány, protože bude scházet to nejcennější, a to kvalitní pracovní síla. Stále ještě je čas na změnu, ale je nutno konat. Strategickým zájmem naší země musí být zvýšení zaměstnanosti a konkurenceschopnosti. A to bez odborně zdatných technických pracovníků a bez podpory strojnických oborů opravdu nepůjde.
