Již první československý prezident T.G.Masaryk nabádal nebát se a nekrást. Mělo to popravdě skrytý význam pro podporu lidské aktivity založené na morálních hodnotách při budování našeho samostatného státu. První polistopadový prezident Václav Havel se přihlásil k těmto tradicím, protože si oprávněně uvědomoval zejména morální devastaci národa. Jeho motto Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí mělo charakterizovat úsilí nové politické reprezentace na cestě k demokracii a k občanské společnosti. Nicméně řada polistopadových politiků dala přednost ekonomické transformaci bez ohledu na právní a morální aspekty. A dnes se celá Česká republika vzpamatovává z chybně nastavených polistopadových priorit.
Když v roce 1991 Václav Klaus pronesl památnou větu, že neexistují čisté a špinavé peníze, zřejmě si ani on sám dostatečně neuvědomil, že tím umožní obrovské a nekontrolovatelné přesuny státního majetku do soukromých a posléze zahraničních rukou. Tím ovšem nastavil nezdravý pohled široké veřejnosti na české podnikatele, ve kterých lidé viděli a stále vidí toliko honbu za majetkem, a to za každou cenu. Vždyť jednou ze základních lidských vlastností je závist. Ta je příčinou nárůstu populismu a blbé nálady v naší zemi. Současný prezident Miloš Zeman si uvědomoval, že je nutno zakročit proti korupci a zlodějinám, a proto vyhlásil akci špinavé ruce. Bohužel tato aktivita brzy skončila, protože v její síti uvízli jeho nejbližší spolupracovníci a další velké ryby proklouzly pod rukama orgánů činných v trestní řízení. Opět s negativním dopadem na charakter mladé české společnosti.
Marný boj s korupcí, rozšíření zlodějin na štědré evropské dotace a ekonomická krize odhalila problémy naší mladé demokracie. Malá ukotvenost demokratických stran, stále aktivní protireformní komunistická strana kvůli níž nemohou vzniknout silné vlády na programovém základě, neochota politické dohody na řešení základních problémů a stále rostoucí populismus nahrávající xenofobii a nacionalismu, vedou ke stále větší nedůvěře občanů v demokratický polistopadový systém. Namísto podpory volné soutěže politických stran roste podpora nesystémových hnutí a stále se prohlubující mediokracie. Lidé mají svých starostí dost a tak není divu, že se udržuje blbá nálada v naší zemi. Přitom málokdo si připouští, že politická reprezentace je pouhým obrazem české společnosti.
Lidé jakoby ztráceli historickou paměť. Vždyť tato situace v naší společnosti byla již několikrát. Vzpomeňme si na třicátá léta minulého století v období hospodářské krize, období okupace či po únoru 1948, v poslední době je třeba připomenout negativní dopady světové ekonomické recese. Přesto či právě proto stále platí výrok Tomáše Bati z roku 1932, že hospodářská krize je pouze jiné jméno pro mravní bídu. A lékem na ni je přijetí mravních stanovisek k lidem, k práci a veřejnému majetku. Že je potřeba překonat krizi důvěry, ale nikoliv technickými zásahy, finančními a úvěrovými, jak nám doporučují ekonomové či liberálové. Důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem. Příkladem nejen politiků, ale všech občanů. Prostě co si uděláme sami to budeme mít.
