Člověka, který o sobě neustále prohlašuje, že „není politik“, že „maká“ a chce „stát řídit jako firmu“. Jeho televizní vystoupení však bylo přehlídkou diletantismu a amatérismu. Chvílemi jsem se dokonce přistihl, že je mi ho až líto a trapností se stydím.
Andrej Babiš totiž je ministrem financí, ale „rozpočet nečetl a ani se ho nechystá číst“. Neví, kolik jsou mandatorní výdaje státu, kolik bude stát plánovaná valorizace důchodů, neví ani to, co je v koaliční smlouvě, natož aby věděl, co měla v předvolebním programu jeho strana. Babiš včera v Otázkách poprvé slyšel o něčem, čemu se říká „střet zájmů“, nebo se tak alespoň tvářil.
Jeden z uživatelů twitteru měkolik málo minut po skončení OVM popsal Babišovo vystupování geniálně v příspěvku „Babišovo schéma“:
1. Nepochopil jsem otázku.
2. Nemůžu znát všechno.
3. Za vše mohou kmotři.
4. Na Slovensku je všechno lepšie.
5. Dodržíme program, když koalice dovolí.
Babiš neodpověděl na jediný konkrétní dotaz. Většinově se tvářil nechápavě, v tom lepším případě se snažil laicky odpovídat. Když byl tázán a čekala se od něj odpověď „Peníze vezmu odtud a odtud a budeme kvůli tomu muset udělat to a to“, odkázal na to, že nemůže dělat všechno a ať se neptají jeho, ale jeho zaměstnanců na Ministerstvu financí, kteří jsou za to placeni.
Oblíbenou Babišovou odpovědí bylo i „za všechno může ODS, popř. Kalousek“, já nic, já muzikant. Babiš by však neměl dělat že sem spadl z Marsu. Osobně si zvu na oslavy jen své přátele, proto nechápu, proč si Babiš zval na narozeniny Topolánka, proč chodil na svatbu Ivana Langera či na narozeniny Zemana nebo Grosse a dnes se tváří, jako by se do republiky přistěhoval pře měsícem a poté proti němu „matrix“ spustil boj.
Čtvrteční soudní státní o tom, zda Babiš byl, či nebyl agentem StB, kombinoval náš ministr financí s návštěvou Slovenska. Ponechám stranou, co by se stalo, kdyby jakýkoliv jiný ministr vyrazil na zahraniční návštěvu letadlem soukromé firmy, jezdil tam autem soukromé firmy a využíval jejího řidiče, tak jak to učinil Babiš. Zaujala mě věc jiná – fascinace slovenským příkladem. Když už totiž bylo opravdu nejhůř, vytasil se ministr financí s posledním trumfem – „byl jsem teď na Slovensku a tam dělají vše lépe, tam se musíme jezdit učit“. Nevím, co přesně měl pan ministr financí na mysli. Slovensko udělalo především v době pravicových vlád Mikuláše Dzurindy výrazné pozitivní změny. Stačí mi ale, když se podívám např. na míru nezaměstnanosti, která je na Slovensku takřka dvakrát vyšší než u nás, abych věděl, že není všechno zlato, co se třpytí.
Shrnuto a podtrženo. Pokud bych byl chtěl zůstat v roli opozičního politika, musel bych se z trapného Babišova vystoupení radovat. Problémem je, že současně cítím i zodpovědnost za naši republiku, a proto mi spíše z té estrády běhá mráz po zádech.
