Ukrajinskou krizi sleduji od samotného počátku a opakovaně jsem se k situaci na Ukrajině vyjadřoval. Na rozdíl jiných, kteří v médiích vyjadřují vehementně svoji podporu stávajícímu ukrajinskému vedení, které získalo moc nedemokraticky, pod nátlakem Majdanu, a označují za strůjce všeho zla Rusko, jsem toho názoru, že se jedná o geostrategické soupeření mezi USA a Ruskem o vliv v eurasijském prostoru, při kterém je Ukrajina pouhým pěšcem a my, tj. členové Evropské Unie, jsme v pozici hlupáků, kteří tahají horké kaštany z ohně za jiné.

Na Krym jedu PROTO, abych, spolu s ostatními pozorovateli z Evropy, sledoval formální průběh referenda a především proto, abych se přesvědčil, co si o referendu, respektive o otázkách, na které má odpovědět a o situaci na Ukrajině a na Krymu, myslí ti jichž se to týká, obyčejní Rusové a Ukrajinci, kteří tam žijí. Oni se musejí rozhodnout, zda budou žít na Ukrajině nebo v Rusku a nikdo by jim do toho neměl mluvit. A pokud se přesvědčím, že se rozhodují svobodně, budu jim držet palce, ať bude výsledek referenda jakýkoli. .

Co mne naopak zaráží je fakt, že proti referendu na Krymu, o kterém vím, že není bez chyb, u nás nejvíce vystupují ti, kteří do systému mezinárodního práva zavedli termín „humanitární bombardování“, kteří horovali pro odtržení Kosova od Srbska a kteří ve snaze o podporu lidských práv podpořili invazi do Afganistánu, Iráku nebo Lýbie.

Milan Šarapatka 14.3.2014