Při této příležitosti se ministr, spolu s dalšími našim čelnými představiteli, vymezil ke kauze odsouzení Súdánky Meriam Ishagové k smrti. Vyzval ministra Kartiho „aby Súdán dodržoval své mezinárodněprávní závazky a příslušné orgány zbavily Meriam Ishagovou všech obvinění,"
Nevím, kdo ministra Zaorálka před jednáním s ministrem Kartim bríefoval, nebo z jakých zdrojů čerpal. Měl jsem však osobně možnost vést s ministrem zahraničí Súdánu Kartim na toto téma delší vysvětlující rozhovor.
Dle Kartího jsou ve většinově muslimském Súdánu ostatní náboženství tolerována a konflikty mezi náboženskými komunitami jsou ojedinělé nebo neexistují. Ministr vysvětlil, že soudní moc je od státní moci v Súdánu, tak jako u nás, oddělena, a že v rodinném právu jsou uplatňována, tak jako v jiných muslimských zemích, prvky práva Šária.
Konkrétní kauza je založena na rodinném sporu, kdy se na soud obrátil s žalobou vlastní bratr postižené a Kartini vyjádřil lítost nad tím, že se soudce zabýval pouze literou, nikoli duchem předmětného paragrafu zákona.
Na druhé straně súdánský ministr ujistil, že kauzou se zabývá několik prominentních právníků a že v odvolacím řízení nepochybně dojde ke změně postoje soudu. Svoje přesvědčení opírá o svoji vlastní právní praxi a o několikaleté působení ve funkci súdánského státního ministra spravedlnosti.
Tak si říkám, čemu nebo komu taková razantní stanoviska naší diplomacie slouží? Našim politickým a zejména ekonomickým vztahům se Súdánem jistě ne! Netaháme už zase, čistě náhodou, něčí kaštany z ohně?