Mistrovství světa, a zejména hra těch „posledních“ osmi kvalifikovaných týmů ukázala, jaký je odstup v kvalitě fotbalu mezi českou a mezinárodní úrovní. Za světem zaostáváme o mnoho koňských délek.
Je paradoxní, že ti nejlepší z nejlepších – Německo, Nizozemí – v podstatě převzali a rozvinuli náš systém práce s fotbalovou mládeží, který u nás byl zahájen v 80. letech a který přinesl plody ve formě úspěchů v letech 1996 a 2004, kdy jsme nesporně patřili k evropské i světové špičce.
Pravicové vlády v letech 2007-2013 razantně omezily podporu mládežnického fotbalu, přestaly je zajímat vize výstavby národního fotbalového stadionu, pořádání ME v kopané v Čechách a spolupořadatelství se Slovenskou republikou. Prostě podle své ideologie ponechali fotbal volné hře tržních sil. Proto se český fotbal postupně propadl do průměru a zřejmě i do podprůměru.
Má-li se situace zásadně změnit a máme-li navázat na úspěchy Brücknerovy éry, musíme změnit vše a navázat na dobré zkušenosti, které jsme udělali při organizaci a práci s fotbalovou mládeží v 80. A 90. letech, podívat se, jak to dělají v Holandsku a Německu a dát nejlepší trenéry k fotbalové mládeži.
Samozřejmě, bez podpory státu to nepůjde. Pokud stát nebude sport podporovat, budou také úspěchy českých sportovců pouze ojedinělé a pouze jejich individuálními zásluhami. Fotbal se v ČR dostal do společenského suterénu. Přispěla k tomu média a přispěl tomu i nezájem velké části podnikatelského stavu.
Zkrátka, mají-li přijít úspěchy, je třeba změnit skoro vše. Pořvávat na každém ligovém zápase na předsedu fotbalového svazu, že je pánským přirozením, rozhodně změnu nepřinese. I čeští diváci by si měli vzít příklad z těch německých, nizozemských, argentinských, kolumbijských, italských či britských a dalších.
Jiří Paroubek, expremiér a předseda strany LEV21