Nechci spekulovat o tom, jakým způsobem k havárii došlo, případně, kdo za ní stojí. V tisku se již objevila celá řada teorií, tvrzení i obvinění, ve kterých strany konfliktu obviňují jeden druhého, přičemž důkazy vesměs chybí. Co na druhé straně považuji za zcela pravděpodobné je to, že jak USA, tak i Rusko, již touto dobou díky svým satelitům přesně vědí, jak k havárii došlo. Zda omylem či zlým úmyslem, i to, kdo ji způsobil. Otázkou je, zda a případně kdy se to dozvíme i my ostatní.
Samotný ukrajinský konflikt se i bez ohledu na havárii civilního letadla v posledních týdnech posunul do další fáze. Ukrajinská „protiteroristická operace“ vedená armádou a Národní gardou neporazila separatisty ani za pomoci těžké vojenské techniky. Naopak oni obklíčili několik tisíc špatně vyzbrojených a nezkušených ukrajinských vojáků a ukazují zuby. Dokonce i jasně prokyjevský kvazi-novinář Luboš Palata chtě nechtě musel přiznat, že městská bitva v Doněcku a Luhansku může trvat velmi velmi dlouho. Proruští pozorovatelé se dokonce těší, že až separatisté „přežijí“ zimu, zvítězí.
Podporuje nicméně, jak se spekuluje, separatisty opravdu Rusko v tom, aby mohli své pozice udržet? Nebo dokonce vybudovat vlastní „stát“ po vzoru Abcházie? V takovém případě nechápu ruskou motivaci. Nevidím zisk, který by mohl plynout z toho, že mezi Ruskem a Ukrajinou vznikne nová republika. Z ruského hlediska je přece daleko lepší oslabená, ale celistvá Ukrajina, se kterou se dá snáze vyjednávat.
Objevují se naopak úvahy o tom, že je to kyjevská vláda, která může mít zaděláno na problém.
Na Majdanu se mezi radikální skupiny dostaly spousty zbraní a v případě, že se i nadále bude ekonomická situace v zemi zhoršovat, jen těžko někdo může očekávat, že je budou chtít vrátit, spíše naopak.... A Kyjev má strach z toho, komu to vlastně zbraně rozdal.
Polovojenské skupiny, které mají pár desítek ale i desítek tisíc členů, jsou dnes zásadním problémem Ukrajiny. Už první dohoda mezi EU a Ruskem o deeskalaci mluvila o tom, že budou odzbrojeny „všechny“ skupiny. Kyjev si ale na nácky z Pravého sektoru netroufl, a naopak sám ještě inicioval vznik soukromých a dobrovolnických „bataliónů“ placených bůhvíkým. Tak například Dněpropetrovský gubernátor a oligarcha Ihor Kolomojský má vlastní soukromou armádu Prapor Azov. Rozsáhlé oblasti Ukrajiny jsou fakticky ovládány ozbrojenými skupinami, ať už nacionalistickými, žoldáckými nebo zločineckými, u nichž není jasné, komu jsou podřízeny, ani čí zájmy prosazují. A s trochou nadsázky je možné říct, že jediný rozdíl od konfliktu v Somálsku je v tom, že tomuto chaosu Spojené státy ve snaze dostat Rusko na kolena naopak fandí.
Kyjev od vyhlášení nezávislosti dostal už třikrát miliardy od Mezinárodního měnového fondu, a pokaždé peníze někam zmizely. Dnes není jisté, zda někdo v Bruselu nebo ve Washingtonu ví, co si vlastně s Ukrajinou počít. Odhaduje se, že bude třeba období minimálně deseti let a přímé investice ve výši 170 až 180 miliard EUR, aby byly vytvořeny podmínky pro adaptaci Ukrajiny na asociační smlouvu s EU. Máme na to vůbec?
Spojené státy jsou nespokojeny s tím, že se evropským zemím nechce přijmout další sankce vůči Rusku, které by výrazněji zasáhly ruské hospodářství. Staví se proti tomu hned několik zemí, včetně těch nejsilnějších. Jistě, není to dosud otevřený rozkol, ale přesto, válka na Ukrajině již v současnosti mnohem více zasahuje Evropu, než USA. Amerika z válek, které se odehrávaly daleko od jejího území, vždy tyla, zatímco Evropa jimi trpěla. USA na tom nejsou dnes ekonomicky nejlépe a ve své snaze potlačit Rusko nemají problém obětovat Evropu. Měli bychom nad tím začít přemýšlet. Hodně rychle a hodně intenzivně. Zvláštní je už to, že EU chce přimět Kyjev k dialogu s rebely, ale ukrajinský prezident Petro Porošenko dál vede válku se separatisty a o míru se stále nejedná. Oficiálně za to podle Kyjeva mohou rebelové, ale kdo ví.
Havárie Boeingu bude mít na průběh ukrajinské krize v každém případě značný vliv. Buď se prokáže (což by nemělo být těžké), že za tragedií stojí zlý úmysl jedné nebo druhé strany, ve snaze shodit havárii na protivníka a obrátit proti němu světové společenství. Nasvědčují tomu některá prohlášení znepřátelených stran . Výsledkem může pak být eskalace konfliktu a další oběti na obou stranách, včetně civilních obyvatel. Anebo si znepřátelené strany i další aktéři ukrajinské krize uvědomí, že se pádem civilního letadla z lokálního konfliktu stal konflikt s mezinárodním dosahem a že, aby se zabránilo jeho rozšíření, je konečně třeba si sednout za jednací stůl.
Napadla mne v této souvislosti věta, kterou jsem kdesi četl: „I špatný mír je lepší než dobrá válka!“
