Smysl mají pouze tehdy, mohou-li donutit druhou stranu k tomu, aby upravila svoje chování. Jestliže se jim to nedaří, jsou přinejmenším diskutabilní. Navíc jsou aktem státní politiky. Jejich následky tedy má nést stát jako celek, nikoliv jednotlivé podnikatelské subjekty.
To jsou dvě základní premisy. Sankce proti Rusku měly přivést Moskvu k jednacímu stolu. Zatím se spíše zdá, že přivedly ruské výsadkáře na Donbas. Jinými slovy to vypadá, že tato snaha zastavit Rusko se nedaří. Evropská politika se nyní bude muset začít vážně zaobírat tím, jak reagovat na následující vývoj.
Přenechme ale zahraniční politiku příslušným odborníkům a pojďme se podívat na hospodářský dopad sankcí. V České republice budou znamenat ztrátu firemních příjmů ve výši zřejmě stovek milionů nebo jednotlivých miliard korun. Jsou to dopady na základě vládních rozhodnutí a státní politiky. Stát by měl proto rychle přijít s tím, jak tyto ztráty postiženým podnikatelským subjektům vyváží.
Již padl návrh na urychlené zavedení tak zvaného „kurzarbeitu“. Jde o úpravu pracovní doby, kde se zaměstnavatel zároveň zaváže nerušit pracovní místa a stát poskytne doplatek do mzdy zaměstnance. Správná myšlenka, tento systém s nehezkým německým názvem, který bychom po našem asi pojmenovali zkrácená práce se státní dotací, by potřeboval začlenit do našeho právního řádu tak či onak. Bylo by dobré mít ho v zákonech včetně podmínek, za jakých může vláda k takovému opatření sáhnout. Výhodou je udržení zaměstnanosti a tedy menší zátěž pro sociální rozpočty. Smysl má takové opatření jen tehdy, je li pro veřejné rozpočty levnější než vyplácení podpory v nezaměstnanosti.
Objevily se také první dotační tituly z Bruselu, pro pěstitele rychle se kazících potravinářských produktů, které měly jít na ruský trh. Česká vláda by měla být v čele snahy o to, aby zde nezůstalo jenom u rychle se kazících plodin, ale aby dostal adekvátní podporu celý sektor.
Nicméně - zemědělství je jedna kapitola, ale průmysl je základ české ekonomiky – minimálně co do podílu na HDP a zaměstnanosti.
Ekonomická diplomacie by proto měla zahájit daleko větší iniciativu, nehledě na to, že v posledním roce zrychlila a posílila. Stále je to ale málo. Nyní je důležité rychlé hledání nových odbytišť. Odpověď na ruské potíže se může jmenovat Čína, Indie, Vietnam nebo Kazachstán.
Až poslední by měly přijít přímé náhrady škod tam, kde se to ukáže potřebné a především oprávněné.
Co je ale nejvýznamnější a co pomůže evropským zemím nejlépe ovlivnit rozhodování Ruska, to je urychlená práce na vlastní energetické soběstačnosti, snížení závislosti na Rusku jako dodavateli surovin. Musíme znovu promyslet význam a využití domácích energetických surovin, našeho domácího uhlí i uranu, a najít náhradu nebo alespoň alternativu k ruskému plynu a ropě.
