Přes tyto pozitivní trendy naše zemědělství stále není v dobré kondici, snižování počtu pracovníků zaměstnaných v zemědělství v České republice pokračovalo i v roce 2013.  Meziroční pokles pracovníků v zemědělských podnicích činil 1,8 %. Podle odhadů je produkce našeho zemědělství stále na 65 % stavu z počátku transformace.

V roce 1989 zaměstnávalo české zemědělství 567 tisíc lidí, loni už to nebylo ani 100 tisíc. Navíc je průměrný věk pracovníků v zemědělství nad hranicí 50 let a stále se zvyšuje. Zvyšuje se také rozdíl mezi platy v zemědělství a průměrnou mzdou. Jednou z hlavních příčin je subvenční politika, která preferuje rostlinou výrobu před živočišnou výrobou.

Jedním ze závažných důsledků poklesu zemědělské výroby je nejenom ztráta zaměstnanosti,  ztráta českých potravin a výrobků, ale i následná ztráta potravinové soběstačnosti a tím ohrožení  bezpečnosti. Dovozy potravin do České republiky  se od roku 2000 ztrojnásobily a mají vzestupnou tendenci.

Je obrovskou chybou, že Česká republika  exportuje hlavně nezpracované suroviny a dováží hotové výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Jedná se hlavně o živočišné komodity, jejichž produkce v České republice klesá a roste schodek i v obchodě se zeleninou a ovocem. Do ČR se stále více importují komodity, které se zde vždy tradičně pěstovaly.

Současná vláda považuje potravinovou soběstačnost a kvalitu potravin za důležité cíle české zemědělské politiky a věřím, že se díky tomu začne českému zemědělství opět  blýskat na lepší časy.

Určitě by stálo za to, otevřít otázku dotačních titulů v rámci Evropské unie i národních států a zamyslet se nad příčinami, proč naše zemědělství pouze přežívá...