V určitých kruzích se dlouhodobě hovořilo o tom, že půda pod Helenou Válkovou není zrovna stabilní. Nejcitelněji se tyto spekulace objevily na podzim, v souvislosti se zákonem o státním zastupitelství, kdy se v českém sdělovacím prostoru rozhořela doslova válka mezi státními zástupci a ministryní spravedlnosti.
Protože jsem chtěl této situaci zabránit, pozval jsem na seminář do Poslanecké sněmovny obě dvě strany sporu ke kulatému stolu. Semináře se zúčastnily všechny důležité osobnosti českého „justičního nebe“. Například ministryně spravedlnosti Helena Válková, nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová a Ivo Ištvan, vrchní státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Přišla i bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová (ČSSD). Tehdy jsem byl opravdu rád, že seminář splnil svůj účel a situace okolo paní ministryně se uklidnila.
Následně přišlo období mediálních šumů, které se odehrávaly mezi vedením ANO a Helenou Válkovou. Do těchto spletitostí se jejich aktéři začaly více a více zaplétat a hnutí ANO se dokonce snažilo veřejnost přesvědčit o tom, že Válková od začátku věděla, že je do funkce jmenována pouze na jeden rok. To by však znamenalo, že toto hnutí záměrně uvedlo rezort spravedlnosti do nejistoty a nestability.
Pak se v televizi objevil videozáznam ze zahraniční cesty prezidenta ČR, Miloše Zemana, na kterém kauzu kolem Válkové komentoval spolu s ředitelem zahraničního odboru své kanceláře, Hynkem Kmoníčkem. Pomineme-li to, se nejednalo o žádné oficiální sdělení, ale o volný rozhovor těchto dvou aktérů, který byl natočen náhodně, má toto video velkou vypovídající hodnotu. Prezident podle videa jednoznačně nabídl Válkové podporu tím, že její rezignaci nepřijme a bude „demonstrovat svou sílu“. Ministryně se podle prezidentovy doslovné citace „podělala“. Z čehož vyplývá, že tuto Zemanovu nabídku odmítla.
Mezi tím však v České republice na tiskové konferenci vystoupil předseda vlády, Bohuslav Sobotka, který řekl, že pokud by prezident vlastní rezignaci Válkové opravdu odmítl, na což má podle ústavy právo, podá návrh na rezignaci ministryně on sám. Tu pak prezident už odmítnout nemůže.
Šokující byl i rozhovor Jaroslava Faltýnka s moderátorem Martinem Veselovským. Faltýnek, který se uchází o funkci 1. místopředsedy hnutí ANO, se v něm mimo jiné hlásil i k odpovědnosti tohoto hnutí za plnění dohod s Rekonstrukcí státu o přijetí protikorupčních legislativních opatření. Nebývá však zvykem, aby ve zdravé parlamentní demokracii v ohledu tvorby legislativy byly uzavírány dohody s nevládními subjekty. Následně Faltýnek kritizoval i změny, které ministerstvo provádí například ohledně exekucí, kdy tak činí v souladu s Pracovní komisí, které jsem čelem.
Třešničkou na dortu bylo pak doslova uhnání nemocné ministryně spravedlnosti v nemocnici, kde podepsala svou rezignaci. Mozaika naschválů a trapností je kompletní. Podle mého názoru by rezignace ministryně spravedlnosti měla proběhnout v klidu, důstojně a s ohledem na vážnost úřadu, který vykonávala. Bohužel jsme byli svědky něčeho úplně jiného.
Můj článek samozřejmě v žádném případě není zaměřen proti nástupci Heleny Válkové, Robertu Pelikánovi. Naopak. Jako náměstek Ministerstva vnitra se pravidelně účastnil jak Ústavně právního výboru, tak i Pracovní komise, která řeší problematiku exekucí. I díky této efektivní spolupráci mezi ministerstvem a Poslaneckou sněmovnou se nám podařilo zařadit do sněmovních tisků mnoho pozitivních změn. Byl bych rád, kdyby tato spolupráce pokračovala i nadále a podařilo se nám projednat další potřebné změny.
