„Už řadu let vyvážíme mléko do Německa. Vždy to bylo víc o pár desetihaléřů než u nás a ty se samozřejmě v tom objemu hodily,“ konstatuje Jaroslav Šíma, předseda představenstva Osecké zemědělské a.s. Je to stejné jako u dalších zemědělců na západě Čech. Než se z českými zpracovateli handrkovat, využili nabídky bavorských a saských mlékáren.

Mléko (ne)potřebujeme?

Němci mají nasmlouvanou českou firmu, která jim mléko vozí. Samozřejmě v německých cisternách, protože české nápisy by naši západní sousedi „neskousli“. S příchodem Green Dealu začalo v SRN zelené šílenství, které nemá v Evropě obdoby. Státní instituce a úředníci jdou po svých zemědělcích jako po nepřátelích. Říká se, že jsme papežštější než papež, jenže tentokrát „vedou“ Němci.

„Cena byla po řadě let většinou lepší než výkupní cena v Česku. V poslední době ale z Německa zaznívají podle mne nesmyslné požadavky od jedné nejmenované státní organizace, kde jsou sdruženy mlékárny a zástupci státu, marketů,“ konstatuje Šíma. „Ti všichni si diktují, co všechno ta zvířata, tedy krávy, musejí mít. Je to nad rámec Unie a naštěstí tohle není ani u nás. Nám to samozřejmě zvyšuje náklady. Kompenzace v lepší ceně je pak tedy výsledně téměř nulová. Jestli mám tam o třicet nebo padesát haléřů na litr mléka více, tak se to zase promění na přidané náklady, které do toho musíme dát.“ Chcete příklad? „Tak třeba požadují, aby se stáje otevřely více, aby byly lépe odvětratelné, což má sice logiku, ale nemusí to všude tak být. Nesmysl je to v případě třeba vysokých kontrukcí stájí. A pak chtějí počet ustájovaných míst a počet dobytka. České normy jsou zhruba více než jedna kráva na místo, protože všechny krávy pořád přece neleží. Oni požadují jedna ku jedné, což povede ke snižování stavů, když to takhle půjde dál,“ kroutí nechápavě hlavou zkušený zemědělec, který, jak sám říká, netuší a ani tušit nechce, kam to všechno může vést.

Když kralují Zelení

Anketa

Směřuje náš stát správným směrem?

Ano

1%

Ne

98%

Nevím / Je mi to jedno

1%

hlasovalo: 11161 lidí

„To je ta zelená politika v praxi a Německo je nyní opravdu ultra zelené. Obhajovat se tím, že zákazník něco požaduje, jsou prachsprosté kecy,“ říká naštvaně Šíma. „Jen se podívejte, kam míří. Mít zelené ministry hospodářství a zemědělství, to je tedy gól do vlastní branky.“ Takzvaný semafor, neboli vládní německá slepenice tří stran, je silně neoblíbený. Jít proti vlastním zemědělcům, to je ale k neuvěření.

„My jsme chtěli, aby nás do té organizace v Německu přizvali, ale vůbec nás nevyslyšeli. Vždyť je přece nelogické, aby za nás mluvila mlékárna. Tam ale není šance a rozhodují státní úředníci, kteří jsou jmenovaní resortem. A oni si tam nedají zástupce prvovýrobců. Zemědělský svaz tam pro forma je, ale má absolutní nulovou možnost něco vysvětlit, nebo dokonce prosadit. To je jen hra, že si přizvou toho a toho, ale rozhodující pravomoci mají jiní.“ 

„My už o tom velmi přemýšlíme a z pohledu jejich nároků, které se během roku objevují stále nové a nové, tak už jsme z nich docela rozmrzelí. Uvažujeme o tom, že tam už mléko dodávat nebudeme. Pak je otázka, zda si nenajít u nás blízkou mlékárnu, kde sice dostaneme o něco méně za litr, ale nákladově to bude přijatelnější než v Německu,“ pokračuje dále zemědělec Šíma.  

„Za poslední dva tři roky byly takové požadavky minimální. Poslední rok a půl, respektive od chvíle, kdy byly v Německu poslední volby, tak se požadavky zpřísňují a kompenzace je malá. Takže buď počkáme na další německé volby, které jsou jako u nás parlamentní v příštím roce, anebo se k tomu nějak postavíme. Jsou samozřejmě nějaké dlouhodobé smlouvy, takže to nejde odstoupit za měsíc, ale už opravdu další a další náklady převyšují daný efekt.“

Není v Německu také nedostatek mléka a drahé máslo? Média jsou toho přece plná… „Já jsem to slyšel. Německá mlékárna se z toho chce vyvázat, ale odkazuje nikoliv na komisi, kde vůbec nemá hlavní slovo – naopak, že prý jsou to všechny požadavky, které údajně požadují zákazníci. Já bych jej tedy rád v Německu viděl. Kdo asi bude řešit fakt, aby kráva měla ne 22 procent plochy oken ve stáji, ale 25 procent! Je to prostě marketingový tah neustále dokola zákazníkům předvádět, že mají mléko z těch správných chovů, což není vždycky pravda. Kvalita mléka je samozřejmě daná, rozbory probíhají, to je všechno v pořádku. To, že jde o lepší podmínky pro krávy, o tom jistě nikdo nepochybuje, ale všeho moc škodí.“

Fotogalerie: - Sliby, Senát a Fiala

Za kolik obchod nakupuje od výrobců, je státní tajemství?

A růst cen másla i na německém trhu? „Je tam už zhruba nad 60 korunami, u nás kolem 70…,“ ale Slovensko už prý za stovku. „Cena našeho produktu, tedy mléka a másla, je jasná, ale není k tomu důvod ji dohnat do takových výšin. Je třeba si odkrýt karty, jenže to nikdo neudělá. Ať přijdou ze supermarketů a ať všichni řeknou, za kolik nakupují. To na faktuře za poslední měsíce přece je, je tam uvedeno, kolik za tučné nebo polotučné mléko. Tak ať to lidem ukážou. Ať zpracovatel nebo potravinář řekne, za kolik to koupil od prvovýrobce, zemědělce, a je to vyřešeno,“ horuje Šíma.

„Ovšem jako by hrách na stěnu házel nebo mluvil do dubu. K tomu se nikdy – opakuji nikdy – nedostaneme! To mají všichni mezi sebou zakázáno říkat. Nejdřív se plká, že markety mají dvě koruny na provizích, jak říká Prouza, což je absolutní, kolosální nesmysl. Takže důkazy v podobě faktur nemáme. A nikdo to neotevře. Ovšem, bude se o tom neustále povídat,“ nebere si servítky Šíma, který je také šéfem krajské agrární komory.

Máslo: Stokrát omílaná kauza

A pak se vyděsí: „Máslo za stovku? Já to za dodavatele surového kravského mléka tak nevidím. Může se něco stát, ale to by šlo za litr o několik korun nahoru, a to se nám tedy jako zemědělcům opravdu nepoštěstí. Takže z dnešního pohledu, je přelom měsíce, možná že to trochu někam směřovalo nebo cena zůstala stejná, to teprve uvidíme. Ale z dnešního aktuálního pohledu není důvod k takovým cenám. Podle našich statistik a co se týká naší společnosti, tak mléka je zhruba stejně, ale už teď jde nahoru tuk a bílkovina, protože v létě je o něco méně. Kritické měsíce jsou červenec a srpen, ale z toho se už máslo nedělá, to se nyní vyrábí z mléka, které bylo v září a v říjnu. Takže ke zdražování není důvod,“ uklidňuje Šíma.

Mzdy? Pche! Komu?

Podle analytiků se do cen promítnou také mzdové náklady. „Prdlajs,“ odsekne už vážně vytočený Šíma. „My jsme už po tři roky nezvedli platy. To je neudržitelné. Takže tohohle černého Petra tedy fakt nemáme ani na stole, ani v rukávu.“

Kde je tedy problém? „Někdo si prostě mastí kapsu. Máme instituce, zákon o cenách, Úřad pro hospodářskou soutěž, takže těm by stačilo se podívat a bylo by rozhodnutí velice rychlé. Jenže to by nám vlastníci těch velkých řetězců dali. Nám nemyslím zemědělcům, ale orgánům a politikům České republiky. Z toho je strach. Tak se vede k ničemu nevedoucí polemika…,“ uzavírá Jaroslav Šíma.

Psali jsme:

„Ukažte faktury za máslo.“ Fakta o zdražení

Rekordních 60,50 Kč za máslo v Německu vyvolává pozdvižení

Každému z nás vzal 20 tisíc. Jste s tím v pohodě? Šichtařová vystavila Stanjurovi účet

Vysmátý student u regálu s máslem: Babči a slevové letáky. Já si dojedu do Německa