Předně, podle mého názoru schází kritická analýza současného stavu armády z pohledu aktualizované Bezpečnostní strategie ČR, operačních rizik, bezpečnostních hrozeb a vůbec našich závazků vůči zahraničním partnerům. Na základě této analýzy by mělo dojít k politickému zadání a na základě toho by armáda měla připravit strategii, jak požadovaných cílů v rámci odsouhlasených rozpočtových rámců dosáhnout. Kriteriem by měl být rozvoj či budování schopností armády, které zajistí plnění těchto cílů, včetně stanovení priorit rozvojových projektů. Velmi důležité je aplikování potenciálních bezpečnostních hrozeb na podmínky naší země a naší armády. Zároveň je nutno si uvědomit, že vždy bude existovat nejistota a dynamika změn, a proto i KVAČR musí mít schopnost flexibility.
Současný stav naší armády není dobrý, ať již se týká naplněnosti, věkové či hodnostní struktury, stavu některé techniky či končící životnost jiné. A pokud NGŠ upozorňuje na postupné snižování schopností armády, které může vést i k zániku některých schopností, pak by právě analýza měla být nutným východiskem pro tvorbu KVAČR. Je nutno porovnat současné schopnosti s těmi, které potřebujeme, je nutno rozhodnout o časovém horizontu vybudování potřebných schopností a odhadnout jejich finanční náročnost v celém životním cyklu. Důležité je opravdu budovat schopnosti , ale až poté, co se odstraníme současné nedostatky či neduhy. Takže nejprve je nutno personálně a organizačně stabilizovat a poté na této stabilizaci začít schopnosti rozvíjet.
Zároveň nelze připustit schválení jednotlivých modernizačních programů bez toho, aby bylo zřejmé, jaké že to schopnosti budujeme, zda tyto schopnosti slouží k obraně státu a zda tyto akvizice neohrozí personální zajištění armády. Proto je nejdůležitější personální stabilizace a každoročním postupným navyšováním, dořešení tristního stavu aktivních záloh a zajištění podmínek plynulého náboru do armády. Nutné je doplnění a v řadě případů obnovení operačních zásob a náhrady dnes již zastaralé a životy ohrožující techniky. Akviziční plánování modernizace je nutno postavit na realitě financování a zejména na prioritách. Disponibilní finanční zdroje mohou vycházet ze Smlouvy koaličních stran o zajištění obrany ČR, uzavřené v září 2014, stanovící postupné navyšování obranného rozpočtu na 1,4% HDP v roce 2020. Lze také počítat s touto hodnotou i pro roky následující, tedy až do roku 2024.
To, co postrádám při zpracování KVAČR je politická a odborná diskuse tak, aby vzniklá koncepce byla nejen smysluplná, ale i realizovatelná. Z tohoto pohledu by KVAČR měl reagovat i na článek V. a VI. výše uvedené koaliční smlouvy, které mají zajistit posílení role Parlamentu ČR při zajišťování bezpečnosti země a širší podporu českému obrannému průmyslu. Tohle mi při přípravě právě této koncepce chybělo a chybí. Jde především o to, aby politická reprezentace byla nejen srozuměna s cílových stavem a jejími cílovými schopnostmi, ale aby také byly navrhované modernizační programy v souladu s těmito cíli. V neposlední řadě je nutné požadovat kontinuální veřejnou kontrolu akvizičních procesů.
Jsem přesvědčen, že v současné době je spíše úkolem této koncepce odstranit současné problémy AČR s tím, že budou nastaveny opatření k dlouhodobému plánování v resortu. Nejde ani tak o rychlost nákupů zahraniční techniky a výzbroje, jak navrhuje předkládaný KVAČR, ale mělo by jít o koncepční materiál pro dlouhodobé plánování výstavby armády a spolupráci s firmami sdruženými v Asociaci obranného a bezpečnostního průmyslu. Proto nedílnou součástí každé akvizice by měl být požadavek minimálně na spoluúčast českých firem na jednotlivých dodávkách, zejména posílení spolupráce v oblasti vývoje, výzkumu a inovací v dlouhodobém horizontu. Bez toho nezajistíme zachování potřebných schopností našeho obranného a bezpečnostního průmyslu k zajištění obranyschopnosti České republiky.
