Mé oblíbené místo, kde dochází nejen k velkým myšlenkám, jenž se však týkají naší nebo světové politiky, je obyčejný záchod (WC). Ovšem musím uznat, že v tom nebudu sám. Je to k podobným úvahám velice praktické. Protože je to místo, kde si můžete dovolit uvolněně reagovat na politickou situaci … (sic stejně nic nezměníte, ale nic nezamažete a uleví se vám).
Tím se dostávám k mé poslední pohnutce (myšlenkové).
Při současném prohlížení Facebooku na mobilním telefonu jsem narazil na článek o běžencích ze Sýrie a problémech ve Francii, uprchlících v Itálii z Libye, na ty samé problémy ve Velké Británii a v dalších evropských státech. Nechci se věnovat rozebírání toho, kdo se má koho obávat, či kdo komu pomáhat. Napadlo mě, jestli není náhodou nějaká další spojitost mezi tím, kdo a kam utíká a proč.
Jen taková vsuvka – od této chvíle se mé myšlenky a zjištění odehrávají v pracovně. To říkám z toho důvodu, aby někdo nenabyl falešného dojmu o mé produktivitě na zmíněném místě a v této inspiraci nepokračoval. Při dlouhém rozjímání hrozí odkrvení dolních končetin a jejich následná krátkodobá nefunkčnost – osobní zkušenost.
Když se podíváme na poměrně nedávnou minulost těchto evropských států, nemůžeme nenarazit na jejich takzvanou koloniální éru. A světe div se, jaká náhoda, že tu je přesná shoda s dobou současnou. Jako by kolonie vlastně ani neskončily a fungovaly dále (viz. obrázek).
Tato mapka znázorňuje kolonie a jejich správce z roku 1914. A když si to srovnáme s články, které nás mají informovat o dnešním dění, vychází nám naprostá shoda. Jen k tomu musíme připočítat asistenci USA. Protože žádná dnešní intervence, se bez USA nekoná. Pokud se ptáte proč, tak nápovědou nám mohou být US vojenské základny na území Evropy a jak známo, už z dob velkého Říma, vždy kolonizátoři budovali na podrobeném území své vojenské základny, pro upevnění svého vlivu…
Pro ilustraci zájmů jednotlivých evropských zemí a zpravodajských článků, začněme třeba Libyí. Nikoho pak nepřekvapí, při pohledu na výše uvedenou mapku novinová zpráva s titulkem „Islamisté zaútočili na ropná pole v Libyi. Italské námořnictvo je u libyjských břehů.“ Dobře to celé dokládá i fakt, že Německo se odmítlo vojensky podílet na intervenci v Libyi – což mi přijde opět s historickým pohledem k obrázku pochopitelné.
Oficiálně již některé země koloniemi nejsou, avšak sféra vlivu, stejně jako nároky na toto území zůstává. Zajímavou a velice úsměvnou zmínku lze naleznout v této zprávě:
„V 70. a 80. letech navíc Libye zvýšila tlak a následně i vojensky intervenovala v sousedním Čadu, bývalé francouzské kolonii ve střední Africe, na což Francie odpověděla vojenským zásahem. Francouzské jednotky se tak v roce 1986 přímo střetly s Libyjci v rámci operace Épervier .Francie zničila libyjské radarové zařízení a pomohla čadskému prezidentovi Habrémudobýt okupovaný sever země.“
Je tedy od Francie velice hezké, že nezištně pomohla zemi Čad i jejím obyvatelům a nedopustila, aby přišla o své … pardon – území Čadu.
Čímž docházíme k Sýrii a Francii. Pro dokreslení dva novinové titulky: „Sýrie má stovky tun chemických zbraní, tvrdí Francie“, nebo „Británie mimo hru, USA a Francie nadále prosazují zásah v Sýrii“ a a takto můžeme pokračovat do nekonečna.
S horšící se krizí v evropských státech, které byly dříve samy kolonizátory, vidíme snahy a zvýšený tlak na africké země pod minulou koloniální nadvládou. Tyto evropské státy i nadále počítají s tím, že jsou vlastně faktickými majiteli Afriky.
Vlastně ani ze svého pohledu nelžou, když říkají, že tyto země přicházejí osvobodit. Vždyť přece ještě v minulém století šlo o jejich „svobodné kolonie“ a jejich ekonomická situace tehdy díky nim prudce stoupala – tedy těch kolonizátorů! Nebavíme se přece o lidech, kteří tam žijí. Důležité jsou totiž pouze zdroje, nikoliv lidé.
Bohužel někteří současnému vývoji v Africe tleskají. Buď si neuvědomují, o co zde ve skutečnosti jde, nebo si to naopak uvědomují moc dobře. Osobně nevím, co je horší.
Evropa si v minulosti dokázala koloniálně podrobit a rozebrat takřka celou Afriku a vytvořila zde umělé hranice, mnohdy jen podle pravítka na mapě a to v zájmu velmocenské politiky dělby kořisti (hranice států zde často dodnes netvoří třeba pohoří jako je tomu v Evropě).(viz.obrázek)
Z toho logicky plyne úvaha, že strůjcem problémů na Africkém kontinentě jsou evropské státy. A pokud Evropa učinila pro Afričany jejich zemi neobyvatelnou, nemůžeme se pak divit a pohoršovat nad tím, že obyvatelstvo Afriky migruje do bohaté Evropy. I když se mi to nelíbí, stejně jako většině našich občanů, nelze říkat, že zde nemají Afričané co pohledávat. Evropa jim ničí domov kvůli vlastnímu profitu. Jejich odchod do Evropy není dobrovolný. Proč by tedy, z jejich pohledu, měli měnit něco na svých zvycích? Jednodušeji řečeno - nejsou to běženci z cizích zemí, jsou to běženci z někdejších evropských kolonií, protože staronoví kolonizátoři, jim znemožnili bezpečně žít, v jejich rodné zemi.
Otázkou je, kam putují získané zdroje z těchto „kolonií“?
Ta otázka je velice důležitá. Lidé v Evropě se bouří. Říkají: „nic z toho nemáme, doplácíme na to a máme se přizpůsobit nějakým přistěhovalcům? Když tu chtějí být, ať se přizpůsobí nám“. Druhá strana, si zase říká: „vy jste nás vyhnali z domovů, tak nás tady máte a starejte se… proč se máme přizpůsobit? Vydělali jste na nás, tak se starejte.“ A v podstatě obě dvě skupiny mají pravdu. Proto je tak důležitá otázka, kdo z toho má profit…?
Ne nadarmo se říká: „Když se dva perou, třetí se směje.“
Proč se naše vlády snaží štvát jedny proti druhým? Protože vyvolání umělých konfliktu odvrací pozornost od podstaty problému. Pokud toto lidé pochopí a spojí se, pak tyto problémy skončí.
Dál nechám každého, ať si tyto úvahy rozvede sám. Už to, že to kdokoliv z vás udělá, je dobře, protože to člověka donutí se nad věcí zamyslet. Tedy nikoliv jen pasivně přebírat rozumy někoho jiného – byť je to jednodušší.
