Stačí mít v provozovně svého podnikání rádio a už se k Vám hrnou jejich zástupci s nataženou dlaní. Jen co zaplatíte jednomu, už je u Vás druhý. Jak je to možné?
I když živnostníci poctivě platí koncesionářské poplatky, zdaleka to nestačí. Autorské svazy tvrdí, že v momentě, kdy je rádio zapnuto v provozovně, kam chodí zákazníci, jedná se o veřejnou produkci a tím pádem musí živnostníci platit jako mourovatí. Přesto, že má dané rádio s autorskými společnostmi své vlastní smlouvy a autorská práva, mají živnostníci platit podruhé.
Je to v celku dobrý byznys. Příkladem takové situace je případ majitelky kadeřnictví, která měla ve své provozovně zapnuté rádio jako zvukovou kulisu. Jednoho dne k ní přišla kontrola. Paní si myslela, že má vše v pořádku. OSA v té době platila 1500 Kč ročně, což není zrovna málo. Navíc zaplatila i koncesionářský poplatek Českému rozhlasu, 540 Kč. Kontrola však nebyla z OSA, ale z Intergramu, což zásadně změnilo situaci. Zástupci Intergramu majitelce kadeřnictví oznámili, že oni zastupují jiné autory než OSA, a tak musí platit i jim. Majitelka kadeřnictví se však nedala a kontrolorům řekla, že je to pouze zvuková kulisa, kterou si pouští pro sebe. Kontroloři však argumentovali tím, že jakmile rádio slyší příchozí lidé, jedná se o veřejnou produkci a ona bude muset zaplatit. Navíc jí to pomáhá vydělat více peněz a přivádí jí to i nové zákazníky. To majitelka kadeřnictví odmítla, ale smlouvu s Intergramem podepsala. Smířila se i s tím, že jí to bude ročně stát o další dva tisíce víc.
Šok ale nastal v momentě, kdy jí přišla avizovaná složenka na uhrazení částky, spolu s žádostí o uhrazení dlužné částky z předchozího roku, ne tedy jen od chvíle, kdy u ní byla provedena kontrola. Když majitelka kadeřnictví do Intergramu zavolala, bylo jí řečeno, že může být ráda za to, že po ní nechtějí částku zpětně za celých dvacet let. Díky tomu byla majitelka malého kadeřnictví nucena zdražit své služby.
Paradoxní ale je, že tisíce živnostníků v ČR platí poplatky nejrůznějším autorským svazům, aniž by bylo jasné, zda platit mají nebo nemají. Podle autorského zákona se totiž za veřejné šíření nesmí považovat použití díla, které neslouží „k dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu“. Jinými slovy, pokud to živnostníkovi nepřináší vyšší tržby nebo nové zákazníky, platit nemusí.
Autorské svazy odvozují právo vybírat poplatky prioritně od toho, že jsou rádia umístněna v prostoru. Nic dalšího je nezajímá. Tyto poplatky musí platit i prodejny elektroniky, ve kterých je například zapnuto několik televizí najednou. Zrovna v tomto případě je to obzvlášť velmi sporné. Nejde o to, co v televizi běží, ale o to, jak funguje, jaké má rozlišení.
Ten samý paradox ale řeší i řidiči autobusů nebo taxikáři, kteří ve svých vozech mají zapnuté rádio. Zatímco živnostníci tvrdí, že poslouchají rádio pro svou potřebu, aby se jim ukrátil čas v práci, autorské svazy tvrdí, že tím navozují příjemnou atmosféru, díky níž pak zákazníci více utratí. Dnes se prostě platí za příjemné prostředí, které hudba navozuje.
Do komplikované situace okolo autorských sporů vnesl světlo Ústavní soud, který loni v létě vydal průlomové rozhodnutí. Řešil totiž případ prodavačky, která si do zaměstnání přinesla přenosné rádio a autorský svaz OAZA pak chtěl po majiteli obchodu zaplatit 2093 Kč za autorská práva, protože se údajně jednalo o veřejnou produkci. Poté, co Krajský soud rozhodl ve prospěch OAZA, Ústavní soud předchozí verdikt zrušil s tím, že pokud bude zaměstnanec poslouchat rádio ve svůj vlastní prospěch, není nutné uzavírat žádnou licenční smlouvu.
Štrasburský soud se totiž již v minulosti zastal zubaře, který měl rádio zapnuté v čekárně a rozhodl, že mu to nepřináší žádný zvláštní příjem ani nové pacienty. Navíc soud konstatoval, že se nedá očekávat, že by pacienti zubního lékaře byli k tomuto šíření nějak zvlášť všímaví.
Jako člen Ústavně právního výboru považuji za naprostou nutnost legislativní ukotvení a přesnou specifikaci placení autorských práv. Musí být jasně dáno v jakých případech a kdo je povinen platit poplatky společnostem na ochranu práv. Nechci další šikanu pro živnostníky a lukrativní byznys pro mnoho společností, které tím vydělávají nemalé peníze. Chci právní řešení, které situaci vyřeší. A za to se otevřeně zasazuji.
