...možnost, jak se suverén, tedy občan, může domoci vypovězení zmocnění, které učinil odevzdáním hlasu ve volbách, bránit.

Představitelé Úsvitu si, ostatně jako jiné strany na jedno použití, které tady v minulosti vznikly, nedělají těžkou hlavu s tím, jak dostát slibům, které voličům před volbami dali. KSČM proto znovu iniciativně předkládá ústavní novelu proti takzvanému přeběhlictví poslanců a senátorů. KSČM byla a je motivována vývojem situace u nás, která prohlubuje krizi současného politického systému. Politická kultura u nás nejen upadá, ale stává se předmětem zejména ekonomických zájmů. Místo toho, aby politika sloužila k řešení celospolečenských problémů, stává se z ní byznys pro několik jednotlivců. Je to dáno také tím, že někteří poslanci či senátoři nevykonávají mandát v souladu se svými sliby, které dali voličům a na základě kterých dostali hlas.

Za nesplnění slibů jim totiž nehrozí žádné sankce, dokonce ani za přeběhlictví z jedné strany do druhé. Přitom program, hodnoty a postoje jedné strany se většinou diametrálně liší od jiné. Poslanci i senátoři, aby byli důvěryhodní, by měli zůstat odpovědní za plnění programu politické strany či hnutí, za které kandidovali ve volbách. KSČM se předložením ústavní novely proti přeběhlictví staví na obranu voliče, který se proti zradě programu nemá jak bránit. O mandát by poslanci a senátoři podle návrhu mohli přijít také v případě jejich pravomocného odsouzení k nepodmíněnému trestu za úmyslný trestný čin. Hnutí Úsvit, stejně jako v minulosti ODA, která skončila navíc v dluzích, nebo Unie Svobody, ale i Strana zelených za Martina Bursíka či Věci veřejné jsou ukázkovým příkladem neseriózního jednání politika k voličům a neochoty či neschopnosti za své jednání nést důsledky.

Hnutí Úsvit se potýká také s finančními problémy. Stranická kasa je takřka prázdná. V poslední době se také řeší, co se dělo s penězi ve straně, které ve volbách dalo hlas více než 300 tisíc lidí, kteří mají právo cítit se podvedeni. Navíc se nedávno znovu na veřejnosti vynořil se svým přiznáním bývalý šéf Věcí veřejných Vít Bárta, že tahá za nitky v zákulisí Úsvitu. Dá se tedy očekávat, že se situace kolem pochybných Věcí veřejných, které se pro mnohé z nás staly synonymem pro korupci a nekalé politické hrátky, bude opakovat i v tomto volebním období. I proto je potřeba ponaučení z minulosti, aby se dřív nebo později nestalo, že klasické politické strany nahradí hnutí, která budou mít za cíl jediné, obohatit se, zneužít voliče, a to vše bez jakékoli odpovědnosti.