Hlavní změnou by měly projít především ty části, týkající se koncentrace ekonomické, mediální a politické síly.
Detaily zatím neodtajnil, nade vší pochybnost je ale jasné, že primární snahou sociálních demokratů zřejmě bude odstřihnout hnutí ANO od tučného konta podnikatele Babiše. Podle toho, jak moc se nyní Andrej Babiš zlobí, lze soudit, že by to v případě úspěchu novely byla trefa do černého.
Sehnat peníze do státní kasy je alfou a omegou každého politického subjektu světa, myslí-li to se svojí existencí vážně. Stejné platí i pro sehnání peněz do jejich stranické kasy. Podivný sponzoring už srazil vaz nejednomu politickému subjektu, a i v krátké porevoluční historii Česka jsme byli svědky různých mrtvých sponzorů, či nemajetných kadeřnic, rozhazující na účty politických stran miliony. Černé konto ODS ve Švýcarsku a mrtvý Maďar Lájos Bácz vyústily v roce 1997 v tzv. Sarajevský atentát, kauza se sponzory pak stála ministerský post například i bývalého šéfa životního prostředí Pavla Drobila.
To, co se na poli financování politických stran – lépe řečeno jedné politické strany – děje nyní, by ale před dvaceti lety nepochopil ani mrtvý Maďar, natož pak pánové Pilip s Rumlem, kteří, znechuceni okolnostmi kolem financování ODS, ze strany odešli a spustili tak proud událostí, který vyvrcholil až Opoziční smlouvou. Tou míněnou politickou stranou je hnutí ANO, které z velké části financuje jeho předseda a faktický vlastník (pokud vůbec můžeme v demokratické společnosti hovořit o vlastníkovi partaje) Andrej Babiš. Na tom by ještě nebylo nic tak neobvyklého, koneckonců italský mediální magnát a bývalý premiér Silvio Berlusconi také svoji politickou alma mater prostřednictvím svých společností financoval, jenže: Berlusconi nikdy nebyl přímým příjemcem státních dotací, a když v roce 2011 jeho mediální impérium Mediaset díky masovému nákupu set-top-boxů italskými domácnostmi za dotační balík ve výši 220 milionů eur zázračně zbohatlo, italský soud Berlusconimu vystavil stopku a Mediaset musela veškeré účetně zaznamenané zisky z prodeje satelitních přijímačů kvůli střetu zájmů vrátit.
Andrej Babiš je v ostrém střetu zájmů prakticky od svého zvolení v roce 2013. Impériu, kterému vládne, jen za loňský rok přitekly státní dotace za 1,07 miliardy korun. Pokud sněmovnou projde návrh zákona o spotřební dani, který prodlužuje daňové zvýhodnění biopaliv na dalších pět let, bude to pro Andreje Babiše znamenat dalších 9 miliard domů. A při těchto částkách už stojí za to držet ANO finančně nad vodou.
Diskuse o tom, jak zprůhlednit financování politických stran, se vede již dlouho. Někteří navrhují finanční strop, přes který žádná politická strana nebude během volební kampaně smět a za své billboardy a televizní spoty tak neutratit víc, než stanoví zákon. Další brojí za snížení státních příspěvků politickým stranám za jejich volební úspěch. Do „kolíkování“ pomyslného hřiště, odkud by v budoucnu mohl legálně platit sponzorský příspěvek i sám politik, se ale zatím nikomu příliš nechce.
Je načase, aby jedním z transparentních limitů byl zákaz přijímání sponzorských darů od subjektů, které čerpají státní dotace. Nikdo z nás přeci neví, kolik z oněch očekávaných 9 miliard „řepného“ Andreje Babiše nakonec přistane na bankovním účtu hnutí ANO. A kolik peněz z těchto dotací je vlastně našimi vlastními kvazi daněmi z příjmů. Aktuální projednávání novely Zákona o spotřebních daních ( a malé-velké domů v něm pro Andreje Babiše ) spolu s obnovenými úvahami o pravidlech a výši financování polických stran jsou optimálním časem, abychom se vážně zamysleli nad tím, zda přijímané dotační finance spolu s vyplácenými sponzorskými financemi politickému subjektu se tak trochu nemíchají.... Jsem zvědavý, zda mocné koaliční strany k diskuzi na toto téma přizvou i strany opoziční. Týká se to přece všech. Jen některých více a jiných vůbec ....
