Zdá se, že se setkaly dva nesmiřitelné tábory. Lékaři se z různých důvodů nechtějí pouštět do liberalizace očkování a rodiče se stále více ptají na nepříjemné otázky. Rodiče jsou v tomto případě většinou považováni za laiky, kteří si chtějí uzurpovat moc, jež jim nenáleží. Lékaři se zase staví do role oněch fundovaných odborníků, kteří se nikdy nemýlí.
Proč, když se podíváme na mapu povinného/dobrovolného očkování v Evropě, vidíme stále Železnou oponu? A jak je možné, že Západ a Sever se svým institutem dobrovolného očkování ještě po epidemiích nevymřel?
Evropská zkušenost jasně dokazuje, že vysoké míry proočkovanosti lze dosáhnout osvětovými informačními kampaněmi a úhradou vakcín, které jsou aplikovány v doporučeném očkovacím plánu, z veřejných prostředků. Žádná z evropských zemí se do zajištění proočkovanosti populace nehrne prostřednictvím represivních opatření. Jakkoli je to cesta těžší, je čas začít sankce nahrazovat motivací.
Povinnost očkování proti devíti nemocem je v současné době v evropském měřítku výjimečným nařízením. Česká republika tuto povinnost navíc vymáhá pod hrozbou sankce ze strany státu. Tato nová a bezprecedentní praxe by se po schválení nového návrhu zákona o ochraně veřejného zdraví stala úplnou raritou. Stali bychom se opět evropským unikátem, který do Evropy svým smýšlením v podstatě nepatří. Máme neopodstatněně rozsáhlý výčet povinného očkování, zato v případě neuposlechnutí nařízení nebo jen minimálního odklonu budou tvrdě potrestáni rodiče i lékaři. A třešničkou na dortu je fakt, že si rodiče v současné době nemohou ani vybrat z nabídky vakcín pro to či ono očkování. Na základě usnesení Výboru pro zdravotnictví se též pro-očkovací síly snaží docílit toho, aby dítě mohlo být očkováno i bez vědomí a bez souhlasu rodičů. Tomu říkám represe. Stát bez jakékoli odpovědnosti přejímá roli, která mu nenáleží a kterou se snaží protiprávně vymáhat.
Zaveďme individuální očkovací plány s variacemi vakcín, ze kterých si rodiče ve spolupráci s lékařem budou moci vybrat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a jejichž bezpečnost bude stát garantovat. Přesuňme se konečně do stavu mysli, kdy rodič nese odpovědnost za své děti. Kdy rodiče nebudou shazováni lékaři, když mají i jen stín pochyb. Každý má přece právo myslet sám za sebe. Pokud tomu tak není, žijeme v jiné společnosti, než jsem si myslel.
