Řeč v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky při jednání o návrhu ODS a TOP 09 na vyslovení nedůvěry vládě:  

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v chování a jednání mnohých lidí je i přes dlouhé historické období vývoje lidstva i v současných společenských podmínkách patrné, že historicky primitivní pudová podstata a biologická podmíněnost zůstala téměř beze změny. Primitivní základ zůstal téměř nedotčen, je pouze někdy rafinovaně ukryt pod slupkou rádoby kultivovaného vystupování. Dokladem toho je i naše dnešní jednání.

Pozoruhodné je především to, že návrh na vyslovení nedůvěry současné vládě vznáší především ta část opozice, která ovládá metody vytváření virtuální reality a dostává k tomu také mimořádný prostor v médiích, tak jako dříve jej dostávali k tomu, aby svou padlou vládu hanebně vydávali za vládu rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci a kmotrům a svého někdejšího premiéra Petra Nečase za pana čistého. Ano, obraz vlády pana čistého, poctivého katolíka, demokrata a bojovníka proti korupci nabýval rozměru stoupajícího až k nadoblačným výšinám. Vše pak skončilo, jak všichni dobře víte, až neuvěřitelným fiaskem.

Chci být správně pochopen. Pokud podrobuji důrazné a nesmlouvavé kritice komickou frašku na téma důvěryhodnosti, kterou se pokoušejí hrát představitelé pravicové opozice, ani v nejmenším nemíním obhajovat chyby současné vlády, včetně chyb vicepremiéra Andreje Babiše a jeho politického hnutí, jehož majetek na rozdíl od České republiky neustále roste. Nic však nenasvědčuje tomu, že by současná vláda byla pro republiku a pro občany pohromou takového rozsahu, jakou byla vláda Petra Nečase. Troufám si dokonce tvrdit, že současná ne příliš důvěryhodná vláda, kterou nemám důvod podporovat, zatím stojí, chci-li být objektivní, stále ještě o třídu výš než její ostudně padlá předchůdkyně.

Ne, nemůžeme očekávat, že problémy, které jsou v současné době čím dál patrnější, někdo za nás vyřeší. Otázkou je, zda se bude pokračovat v dalších omylech a chybách, nebo se bude utvářet nová, zdravější podoba společnosti, ve které bude pokud možno co nejvíce eliminována beztak citelná až vyhrocená tenze týkající se především sociální problematiky. Například na to, že děti ze sociálně slabých rodin dneska často nemají peníze na školní obědy a že ve školách pokukují i po svačinách šťastnějších spolužáků, upozorňují učitelé a některé charitativní organizace už delší dobu. A je na tom současný český stát a jeho rozpočet opravdu tak zle, že děti z příjmově slabých rodin už nemohou spolu s lépe situovanými spolužáky trávit společně takové tradiční akce, jako jsou lyžařský výcvik, škola v přírodě, školní výlet a návštěva divadla? Skutečně Česká republika je tak chudá, že nejen mnohé kvalitní zájmové a sportovní aktivity, ale docela obyčejné zájmové kroužky si mohou dovolit jen děti z rodin, které na to mají? Vyjádření resortních ministrů, že českým dětem ze sociálně slabých rodin by mohly být školní obědy hrazeny z prostředků tzv. evropských fondů, evokuje mnohé. Třeba polévkové akce pro děti nezaměstnaných v meziválečném období. A možná i tradici polévek vyvařovaných svého času hladovějícím občanům naší republiky jako doklad toho, že se o ně nestará vlastní vláda a že jim tedy pomůže protektor. Je současný kabinet skutečně tak nemohoucí, že obědy zajistí nejchudším žákům, jen když na to dostane peníze z Bruselu? K nejpalčivějším problémům dnešní České republiky nepochybně patří i půlmilionová armáda nezaměstnaných. Připomínám i to, že v naší republice je ohroženo chudobou 900 tisíc osob a na hranici nebo pod hranicí hmotné nouze žijí 2 miliony lidí. I dnes tedy platí, že slušné životní podmínky, práce a spravedlivá mzda, ale také mír a seriózní spolupráce národů není samozřejmostí.

Znovu a znovu musíme odvracet nebezpečí, jímž je ohrožován mír, lidská občanská práva, sociální pokrok, rovnoprávnost, svoboda i sama existence lidského života. A zaznívá to o to naléhavěji, jak před našima očima bezohledný cynismus vlád Spojených států amerických, generality Severoatlantické aliance a papalášů Evropské unie vede k vyvolávání nových a nových expanzí a konfliktů. Rozbombardovat, rozbíjet a vykrádat celé státy, vojenskými základnami kontrolovat celý svět - to nemá s demokracií, se svobodou a základními lidskými právy nic společného.

A je hanbou současné české vlády, že tuto politiku stále ještě podporuje, že se jí účastní a že proti ní otevřeně nevystupuje. Ne, česká vláda by se neměla nechat zatlačit do kouta nesmyslnými argumenty typu: kdo nesklapne podpatky a nedrží hubu a krok, je pro Putina, proti Spojeným státům a Severoatlantické alianci, a dokonce proti svobodě a demokracii.

Někde jsem četl, že v Plzni se říká jedné ulici Třída politických omylů. Postupně nesla název Stodolní, Jungmannova, pak Císaře Františka Josefa, po první světové válce Wilsonova, za nacistické okupace to byla Bahnhofstrasse, pak Karla IV., a její část byla od roku 1942 dokonce Třídou vítězství. Po druhé světové válce to byla Stalinova, pak Moskevská, po srpnu 1968 krátce Ludvíka Svobody a pak zase Moskevská. Naposledy měnila jméno v roce 1991 na současnou Americkou. Nic proti tomu. Vždyť ulic politických omylů je u nás mnohem, mnohem víc.

Jenom mi vadí, že novodobí mocipáni jsou dnes loajálnější ke Spojeným státům a Severoatlantické alianci než k České republice a jejím občanům. Ne, čeští občané by neměli přednostně platit za to, co navařila pekelná kuchyně Spojených států a jejich velmocenských spojenců nebo českých lokajů. I do budoucna je pak nutné jasně říci, že za to, že rovněž stávající vládní koalice leze komusi kamsi, by neměli platit obelhávaní a podvádění čeští občané, kterých se na jejich názor, natož na souhlas s rozhazováním obrovských finančních částek v různých afrických a asijských válkách, okupacích a převratech nikdo neptal.

Někdy mám pocit, že veškeré to tlachání o pravdě a lásce bylo jenom clonou pro majetkový převrat, lokální konflikty a obludné kádrování a kriminalizování živých i mrtvých. I to byl možná důvod, proč jsem v sobě našel odvahu jít po listopadu 1989 proti proudu a veřejně se přihlásit ke koncepci zásadové levicové politiky, která mi velí utkávat se s těmi, kdo svou nenasytností a mocichtivostí ohrožují nejen českou společnost, ale i Evropu a celý globálně propojený svět.

Přes to všechno iniciativu Občanské demokratické strany, TOP 09 a Úsvitu v žádném případě nepodpořím.

Zdroj: Stenoprotokoly - 28. schůze Poslanecké sněmovny - úterý 26. května 2015