Není to pouze o jednoduchém odmítavém postoji, musíme si uvědomit několik zásadních souvislostí. Hlavním problémem je, že tento postoj celé EU je velmi nebezpečný a trvale neudržitelný. A řešit tento problém musí Evropa jako celek, avšak úplně jinou cestou. Je třeba si přiznat fakt, že toto množství uprchlíků Evropa nemůže zvládnout, pokud se tomu nepostaví opravdu rasantně.
My, jako Česká Republika a ani Evropa jako celek, si nemůžeme dovolit zachránit všechny a přitom zahubit sebe. Pravda je taková, že v tomto množství je jejich integrace v Evropě díky nekompatibilitě kultur, náboženství, tradic a vzdělání nemožná. Přiznejme si, že toto zákonitě vyústí v eskalaci obrovských sociálních, ekonomických a kulturních problémů, jejichž řešení bude výrazně bolestnější, jestli vůbec možné. Přiznejme si, že problematiku uprchlíků musíme řešit jako celá Evropa, ale naprosto jinak. A to nejen z toho pohledu, že tento stav nyní nejvíce odnáší Itálie, Španělsko a Řecko, tedy přesně ty země, které si mohou přehnanou velkorysost nejméně dovolit. Je pravda, že ČR sice na oko může být relativně v klidu, ale ve skutečnosti to tak vůbec není. Česká Republika sice není pro uprchlíky sociálně atraktivní a krom toho má na evropské poměry poměrně slušnou ochrannou azylovou legislativu, nicméně jednou jsme součástí Shengenu a důsledky na nás tvrdě dopadnou, jen možná o něco později. A pokud bychom přijali kvóty na rozdělení uprchlíků, dopadnou na nás tyto důsledky prakticky okamžitě.
Evropa by měla v první řadě docílit za každou cenu toho, aby se uprchlíci na její území vůbec nedostali a aby tak pro ně přestala být atraktivní a možnou destinací. Dokud nebudou podniknuty tyto kroky, nebude existovat uspokojivé řešení. Jestli je nyní pro Evropu největší překážkou pro úspěšné řešení problému platná azylová legislativa, tak ji prostě změňme! Ano, bude to kontroverzní téma, na kterém se bude spousta (ne)ziskových humanitárních organizací bouřlivě zviditelňovat, bude kolem toho velké mediální drama. Ano, bude to téma pro Evropu postavenou na svých křesťanských základech velmi citlivé. Já jsem ale pevně přesvědčen o tom, že takovýto krok bude mít u občanů evropských zemí velkou podporu. A zrovna tak jsem přesvědčen o tom, že jsme součástí vyspělé civilizace a je správné, abychom pomáhali druhým, byli velkorysí a humánní. Ale jen do té míry, kterou si můžeme dovolit. A ta míra již byla překročena.
Apeluji na evropské politiky: Přestaňte strkat hlavu do písku, seberte odvahu, přiznejte si svoje chyby a začněte intenzivně pracovat na záchraně Evropy, která se strmě řítí do jisté záhuby. Nepřenášejte tuto svoji neschopnost na jednotlivé členské země. Zeptejte se alespoň jednou svých občanů, co od vás očekávají. Mějte na paměti odkaz našich předků, kteří bojovali za Evropu takovou, jakou jsme po nich zdědili. A pamatujte na naše děti a na to, co zdědí ony po nás. Teď jde opravdu o hodně.
