Američané měli přehnané představy o růstu cen nemovitostí, Evropané zase věřili v neúměrný růst sociálního státu.
Obě představy mají společný konec a společné důsledky: zhroucení iluzí a nutnost vystavět nové základy. Síla ekonomiky totiž nezávisí na ceně floridského domu ani na výši sociálních dávek. Pokud podlehneme této iluzi, tak skončíme v další krizi.
Skutečný zdroj ekonomické stability země je v lidech. A teď nemyslím výši jejich mzdy, dávky, které pobírají, nebo to, jestli dostávají stravenky. Tím zdrojem je jejich, respektive naše konkurenceschopnost.
Tedy schopnost invence, nápadu, řešení, jak být lepší než okolní svět. Proto bych byl rád, kdyby rok 2011 byl především rokem položení základů naší budoucí prosperity.
Návrat hodnot
Procházíme nyní důsledky největší finanční a hospodářské krize od druhé světové války.
Jsou to důsledky ekonomické, národohospodářské i morální. Zastánci keynesiánství ještě loni oslavovali. Olympijské hry v pumpování miliard do ekonomik běžely naplno a některé evropské státy překonaly ve výši schodku dvouciferné hodnoty.
Znárodňování bank v USA i v Evropě bylo ospravedlňováno stabilitou finančního sektoru. Nyní se chce po bankách, aby více půjčovaly, ale na druhou stranu jsou více regulovány a některé státy uvalují na banky speciální daň.
I dalším podnikatelům se svázaly ruce, ale zároveň se jim píchly do žil steroidy, aby podávali větší výkon. Teď většina zemí přišla na to, že řecké steroidy došly. A nepomáhají ani ty irské a portugalské. Ostatně ty steroidy nikdy ani nefungovaly. Data Eurostatu mluví jasně. V Evropě prakticky neexistuje závislost mezi růstem ekonomiky a výší schodku veřejných financí.
Ještě zajímavější je, že existuje velmi silná závislost mezi nezaměstnaností a schodky. Ale v opačném směru, než by si někteří ekonomové přáli. Platí, že čím vyšší schodek veřejných rozpočtů daný stát má, tím má také vyšší nezaměstnanost.
Španělsko má schodek 11,1 procenta HDP, ale nezaměstnanost 20,7 procenta. Naopak Rakousko má schodek 3,5 procenta HDP a nezaměstnanost pouze 4,8 procenta. Údaje přitom porovnávají schodky loňských rozpočtů a nezaměstnanost v říjnu tohoto roku. Fiskální stimuly tedy »měly čas« zapůsobit celých deset měsíců. Ale nefungují.
Zdá se tedy, že pro ekonomiku je mnohem důležitější stabilní a předvídatelné prostředí doprovázené zdravými veřejnými financemi. Ostatně v žebříčku nezaměstnanosti si Česko meziročně v Evropě polepšilo z osmého na šesté místo.
Jak uvažujeme
Vláda si je toho samozřejmě vědoma. Proto jsme již v roce 2010 zavázali výdaje ve výši dvanácti miliard korun, a proto jsme připravili rozpočet na příští rok se schodkem nižším o 78 miliard korun, než plánovala předchozí vláda. Česko si zkrátka nemůže dovolit »řecké výdaje«.
První krok tedy spočíval ve víceméně plošných úsporách napříč rozpočtem. Často nám to lidé vyčítají. My z toho také nejsme šťastní, ale kvalitní reformy zkrátka není možné napsat, prodiskutovat a konsenzuálně prosadit za pár týdnů.
Čím více se ale mluví o úsporách, tím více pracujeme na reformách. Na začátku roku nás čeká široká debata napříč stranami vládní koalice a opozice o důchodové reformě. Ta bude klíčová pro dnešní čtyřicátníky a mladší. Bez ní budou dostávat reálně polovinu toho, co dostávají současní senioři.
Demografie je totiž neúprosná. Jestli nyní připadají na jednoho starobního důchodce dva ekonomicky aktivní, za několik málo desítek let bude poměr jeden na jednoho. Současných důchodců se přitom důchodová reforma nedotkne. Naopak v roce 2011 se jim nominálně i reálně zvýší důchody. Na rozdíl od jiných zemí, které musejí důchody snižovat, zmrazovat nebo výrazně posouvat věk odchodu do důchodu.
Například v Řecku v některých případech až o čtrnáct let.
Čeká nás také diskuse nad zdravotnickou reformou, která s demografií souvisí snad ještě více. Lidé se dožívají stále vyššího věku, což je samo o sobě pozitivní. S tím nicméně souvisí také růst výdajů na zdravotnictví.
Výdaje navíc rostou také s vědeckým pokrokem, který nabízí mnohem sofistikovanější, ale tím pádem i nákladnější léčbu.
Musíme tedy modernizovat a zvýšit efektivnost zdravotnického systému, abychom tyto dodatečné náklady byli schopni financovat. Reforma zdravotnictví přitom bude spočívat na třech pilířích - reformě pojištění a pojišťoven, určení nároku pacienta a stabilizaci financování zdravotnictví.
Vládní prioritou se stal také boj s korupcí. Návrhy Národní ekonomické rady vlády (NERV) se přitom setkaly s uznáním odborné veřejnosti i s pozitivní kritikou médií. To je shoda, ke které skutečně dochází jen velmi výjimečně. Proto také již ve druhém čtvrtletí příštího roku bude do vlády předložen například zákon o veřejných zakázkách či zákon o kontrole.
Příští rok bude také pokračovat odborná diskuse o fiskálních pravidlech. To znamená o podobě takzvané finanční ústavy, která zamezí politikům předkládat rozpočty s vysokými schodky, a o vzniku Národní rozpočtové rady, která bude dohlížet nad validitou rozpočtových dopadů předkládaných zákonů.
Klíčová je konkurenceschopnost
Reformy jsou ale pouze špičkou ledovce. Jsou nástrojem, jak vytvořit pro občany a firmy dlouhodobě předvídatelné prostředí. Tedy takové, ve kterém budou vědět, jak budou mít vysoké důchody, prostředí, které jim dá jistotu zdravotnického ošetření, vytvoří jim podmínky pro transparentní obchody a zároveň je nebude ohrožovat zvyšováním daní pro krytí neúměrných schodků rozpočtu.
Pro další rozvoj České republiky je ale daleko důležitější rozvoj naší konkurenceschopnosti. A tím myslím především necenovou konkurenceschopnost. Proces konvergence totiž nemilosrdně ukrajuje tržby českých firem s tím, jak posiluje česká koruna a rostou náklady na práci.
A nejde jen o exportéry. Tím, jak posiluje koruna, totiž zlevňuje dovoz, což zvyšuje konkurenci i pro české firmy, které prodávají pouze na našem území.
Jde přitom o nezvratitelný proces, kterým musíme projít, pakliže chceme ekonomicky dohnat vyspělé země. To ale také znamená, že k nám již nebudou chodit investoři hledat nízké náklady. Jinými slovy - montovny půjdou o kus dál na východ.
Západ i Česko začínají ztrácet
Na druhou stranu na nás budou čím dál více tlačit asijské země zvyšováním kvality svých výrobků a služeb.
Dnes skoro každá firma, která chce podnikat v Číně, musí nabídnout místním subjektům podíl na výzkumu a vývoji. To si ještě před deseti lety nikdo nedokázal představit.
Naopak západní svět začíná ztrácet a Česko bohužel také. Dovednosti českých žáků poklesly nejvíce ze všech zemí OECD. Školáci přitom budou za pár let ekonomicky aktivní a budou soupeřit s dnešními čínskými, britskými nebo americkými žáky. A to nejen na trhu práce, ale jako šéfové firem i na mezinárodním trhu zboží a služeb.
Proto nesmíme sklouznout do situace, kdy budeme za reformu školství považovat pouze reformu financování vysokých škol.
Další mezery má Česká republika na trhu práce. Náš trh je málo flexibilní, neschopný reagovat na změněné podmínky. Nejde přitom o výpověď bez udání důvodů, jak se snaží opozice a odbory neustále lidem vsugerovávat. Nic takového se totiž neplánuje a trhu práce by to skoro vůbec nepomohlo.
V legislativě pracovního trhu musíme upravit úplně něco jiného - více podporovat částečné úvazky, rozšířit konta pracovní doby, snížit příliš vysoké sociální odvody, zefektivnit aktivní politiku zaměstnanosti a snížit náklady na propouštění zaměstnanců.
Například v Dánsku vzniká zaměstnancům nárok na tříměsíční odstupné až po odpracování osmnácti let. V Česku stačí přečkat zkušební dobu.
Systémem vzdělávání, trhem práce i dalším složkám konkurenceschopnosti se v současnosti intenzivně zabývá také NERV. Sami členové totiž tvrdí, že bez zvyšování konkurenceschopnosti zůstane nejen Česko, ale i většina Evropy skanzenem, který nedokáže držet krok se světem.
A o to nám jde především. Vrátit Česku místo, které si ve světě zaslouží. Proto provádíme nepopulární opatření. Proto prosazujeme pro někoho komplikované reformy.
Nechceme centrálně plánovat vývoj naší země. Všem ale chceme dát co nejvíce svobody, aby si zajistili v budoucnosti vlastní prosperitu. Pak bude totiž prosperovat i naše země jako celek.
Skutečný zdroj ekonomické stability země je v lidech. Tím zdrojem je jejich, respektive naše konkurenceschopnost.
Byl bych rád, kdyby rok 2011 byl především rokem položení základů naší budoucí prosperity.
