Pozemky státního podniku chce koncepce rozdělit na 108 částí o rozloze tisíců nebo desítek tisíc hektarů. Na každé z nich veškeré práce po dobu až deseti let dostane na starost některá velká dřevařská společnost. Paradoxem je, že hlavními členy komise ministra pro posuzování této „koncepce“ nejsou skuteční odborníci z oboru, ale Sdružení podnikatelů v lesním hospodářství, jež tvoří především LST Trhanov (Václav Junek z Chemapolu), České lesy (jihočeský kmotr Pavel Dlouhý) nebo Opavská lesní (exministr vnitra Petr Čermák) - reprezentanti právě těch firem, které na navrženém modelu nejvíce vydělají a aktivně jej prosazují. Opačný názor než navrhovaná koncepce zastává poradenská firma A. T. Kearney. Její pohled Fuksa při sepisování Dřevěné knihy nevzal v úvahu, přestože si ji kvůli vypracování koncepcí ministerstvo najalo. 
 
Projednávání tzv. Dřevěné knihy, tedy koncepce hospodářské politiky s.p. Lesy ČR (LČR), bylo na vládě přerušeno a po dopracování a prověření některých dílčích parametrů materiálu bude pokračovat v týdnu 24.-28.1. K dnešnímu dni je již podepsáno 67 smluv. Další podepisování smluv průběžně pokračuje. Shoda panuje prý na komplexnosti zakázky i na prodejním modelu. Naopak diskuze se zatím vedou nad dlouhodobostí tendrů. Původně bylo navrhováno zadávání zakázek rozfázované tak, že každý rok by byly  vyhlašovány zakázky pouze na jednu desetinu území obhospodařovaného LČR. Je možné, že tento senátní systém bude v návaznosti na minulé jednání vlády modifikován a maximální období trvání smluv vzešlých z tendrů zkráceno na 5 let. Konkretizován bude kontrolní systém a Český statistický úřad má předložit detailnější informaci o tom, jakým způsobem se provádí indexace ceny dříví na základě vlastní metodiky.
 
Hrozby koncepce „Dřevěné knihy“

Podle názorů drtivé většiny odborníků v lesním hospodářství a ekologů „Dřevěná kniha“ ale předznamenává devastaci státních lesů, kdy reálně hrozí vážné zhoršení úrovně hospodaření ve státních lesích s negativním dopadem na výchovu a kvalitu lesních porostů a následně i k vážné ekonomické újmě pro stát. To se odrazí i na snížení kvality poskytování základních funkcí lesa – protipovodňová ochrana, rekreační funkce, tvorba kyslíku, snižování znečištění ovzduší atd.

Dalším důvodem k obezřetnosti je určitě i nedávná kauza exministra Pavla Drobila, někdejšího předsedy dozorčí rady Lesů ČR, jehož poradce Martin Knetig na nahrávce prohlásil: „co jsem zažil v Lesích vedle Pavla ... to byly krádeže za bílýho dne."
 
Hlavním cílem této tzv. „koncepce“ je tedy jen poskytnutí co nejvyššího stabilního finančního výnosu z lesa ve vlastnictví státu, to znamená maximálního zisku, soukromým společnostem. Na finanční výnos ze státního lesa musí být ale kladen stejný důraz jako na zachování ostatních funkcí lesa, ochranu přírody, ale i podporu rozvoje venkova. Současný stav u státního podniku LČR není dán vývojem, jak se uvádí v koncepci, ale právě mnoha chybnými rozhodnutími v minulosti.
 
Není tak jistě náhoda, že ministr Ivan Fuksa v podstatě převzal původní koncepci po svém předchůdci a napsal podle ní tuto „Dřevěnou knihu“, ve které navrhuje prodávat dřevo ve formě jedné komplexní zakázky na všechny lesnické činnosti: těžební firmy si tak stromy samy pokácí, změří, odkoupí, odvezou, následně provedou sortimentaci a s mnohem větším ziskem prodají, to vše většinou bez dohledu revírníka Lesů ČR. Sloučení zakázek na provedení prací a prodeje dřeva do jedné zakázky povede také k znepřehlednění nabídky a cen za jednotlivé práce resp. za dřevo.

V zahraničí se tato metoda (na P – při pni, na stojato) přitom téměř vůbec nepoužívá, v podstatě jenom výjimečně formou aukcí dřeva, nikdy ne komplexní zakázkou společně s těžbou. Státní podnik tak bude tratit na množství, kvalitě i ceně prodávaného dřeva a přijde o spousty peněz, které nutně potřebuje na zlepšení zdravotního stavu lesů, služby pro výletníky nebo ochranu přírody. 

Vinou této komplexní zakázky získá veškeré dřevo z porostů ve správě Lesů ČR (52 % českých lesů) monopol několik velkých těžařských firem, které mají smlouvy o dodávkách s velkými dřevozpracujícími závody nebo provozují vlastní. Malé a střední pily v regionech zkrachují. Tento problém nevyřeší ani navržená povinnost pro těžařské firmy, aby prodaly 25 % dřeva LČR přes dřevařskou burzu.

Dalším problémem je, že dlouhodobé desetileté smlouvy s jedním subjektem na územní jednotku jsou svým způsobem skrytý pronájem státních lesů dodavatelským firmám, tedy krokem, který je lesním zákonem výslovně zakázán (§ 5 odst. 1). Státní podnik tím fakticky ztratí kontrolu nad hospodařením ve veřejných lesích.

Kromě velké ztráty peněz, ale bude poškozena závažným způsobem i příroda a krajina. Vliv největších firem je takový, že si vůči revírníkům a správcům LČR prosadí, co budou potřebovat. Jejich přirozeným zájmem je, aby měly z polesí rychlý zisk. Proto budou poškozovat lesy holosečným kácením či podobnými praktikami. Mají nakoupené harvestory a další techniku, která vydělává více, když pracuje na větších plochách, než při zdravějším kácení po jednotlivých stromech. Nemají také sebemenší zájem na takzvané přirozené obnově lesů, kdy lesníci nechávají vykácené plochy zarůst semenáčky. Je to zdravější a také levnější, neboť se ušetří peníze za umělou výsadbu řádkovaných stromků. A právě to se dodavatelským firmám nehodí, protože by měly o dobře placenou práci méně. České lesnictví historicky spočívalo v odpovědnosti konkrétního hajného za svůj revír. Akciovka, která má omezenou lhůtu na spravování porostu, žádnou osobní odpovědnost necítí. Zákon a smlouvy to neřeší. Generální ředitelství Lesů ČR argumentuje, že firmy musí dodržovat lesní zákon i takzvaný lesní hospodářský plán. Ale každý hajný dobře ví, že v mantinelech současného zákona lze o les vzorně pečovat i postupovat bezohledně. Platná pravidla vyžadují jen nízkou povinnou výsadbu listnáčů do umělých smrkových monokultur. Naopak dovolují i hektarové (někde i dvouhektarové) holosečné kácení. Garancí nejsou ani smlouvy s dodavateli.

Za nejslabší místo lze pak považovat část zabývající se způsobem kontroly nad prováděním zakázek. Zaměstnanec smluvního partnera nemůže sám vyplňovat základní dokument o evidenci dřeva. Při výměře lesa 1.500 – 2.000 ha, kterou má revírník LČR na starosti a při jeho dalších pracovních úkolech je nemožné, aby vykonával důslednou kontrolu objemu vytěženého dřeva. Při použití harvestorových technologií je to jen iluze. Některé další možné způsoby kontroly uváděné v koncepci jsou v praxi zcela nereálné. Dřevěná kniha ve svém závěru přirovnává způsob hospodaření státního podniku LČR k hospodaření Ředitelství silnic a dálnic, které je všeobecně považováno za synonymum korupce, předražených státních zakázek a nehospodárného nakládání se státním majetkem. Je to trefné, zarážející, nebo kouzlo nechtěného?

Odpověď si dá každý sám.

Další hrozbou je fakt, že stát by takto přišel o příjmy z rent, které je možné po správci vyžadovat. Problémové lesy by byly ponechány na bedrech státu, takže co se dnes platí z přerozdělování zisků LČR, to by musel stát přímo dotovat (Krušné hory, imisní oblasti, kalamity). 

Posledním varovným signálem je nyní probíhající jednoletý zkušební tendr - firmy, které s velkou slávou v soutěži vyhrály, se dokonce zpěčují podepsat smlouvy. Některé možná proto, že jim stále chybí slibované bankovní záruky, jiné se nejspíš ale bojí propadáku: přemrštěné ceny jim sice pomohly k vítězství v soutěži, jenže za ně nabízené dříví není prodejné. Středoevropská tržní cena smrkového dříví se například pohybuje kolem 95 eur za kubík. Vítězné firmy z tendru nejsou s to nabídnout své zboží na dřevařské burze méně než za sto eur. Podle aktuálních výpočtů se navíc v příštím čtvrtletí dá očekávat další vzrůst ceny o dvanáct až čtrnáct procent. To neskýtá šance na slušný prodej - a když se nebude dříví prodávat, nebude se ani těžit. Hrozí tak kolaps celého systému …

Koncepce tedy vůbec nezlepšuje podmínky pro podnikání v lesích a zpracování dřeva, ale spíše obhajuje a potvrzuje zájmy malé názorové skupiny Mze, LČR a části podnikatelů. Oboru jako celku vlastně vůbec nepřináší tolik potřebnou a očekávanou stabilitu a už vůbec neřeší strategické oblasti související s exportem dříví a jeho tuzemským zpracováním podporou nových investic tím, že bude vytvářet podmínky v obchodě s dřívím, které znemožní odliv současných a budoucích investorů, bez kterých tady budeme mít lesy jenom pro myslivost a na houby. Politickou odpovědností je směrovat LČR a VLS a další státní subjekty k tvorbě normálního podnikatelského prostředí s růstem celkové hodnoty ve využívání dříví, kterou máme jednu z nejnižších v Evropě. Zato v exportu dříví jsme světové jedničky.

Kritika NKÚ a BIS

Už v minulosti NKÚ konstatoval, že stát touto formou přichází o velké částky: „forma tržního prodeje dříví prostřednictvím vlastních organizačních jednotek je pro LČR efektivnější, než je prodej dříví nastojato jiným podnikatelským subjektům“.

Také BIS opakovaně upozorňovala na „ovlivňování personálních i obchodních záležitostí“ (výroční zpráva 2008) státního podniku Lesy ČR i samotného ministerstva zemědělství. Podle BIS jsou LČR příkladem instituce, „která na sebe díky svému značnému majetku soustředila pozornost podnikatelských, vlivových a lobbistických skupin“, což „vytváří prostor pro únik citlivých či utajovaných informací, úplatkářství, klientelismus a korupci“ (výroční zpráva 2009).

„Dřevěná kniha“ jde proti platné lesnické politice

Celý návrh je také v přímém rozporu s platnou lesnickou politikou schválenou ve formě Národního lesnického programu II. (NLP v říjnu 2008), která vyžaduje ve státních lesích „preferovat přírodě bližší formy hospodaření při respektování konkurenceschopnosti“ (opatření 17.3.). Je také v rozporu s usnesením Poslanecké sněmovny z dubna roku 2010, a dokonce i s koaliční smlouvou této vlády. Proti stejnému plánu na převzetí hospodaření ve veřejných lesích dřevařskými společnostmi protestovaly už na jaře loňského roku tisíce lidí. Veřejný tlak a postupné odkrývání politického pozadí vyústilo nakonec před volbami ke zrušení již vypsaného megatendru. 

Vhodná řešení hospodaření ve státních lesích do budoucna

Lesní odborníci preferují v Evropě už dávno osvědčený, model vlastní správy lesního majetku, a to jak státního, tak nestátního, a v případě zadávání zakázek na lesnické činnosti jiným subjektům striktní oddělení těchto zakázek od prodeje dřeva (tzv. prodej na odvozním místě). Prodej dřeva si realizuje vlastník lesa či jeho správce ve své režii a má tak přesnou kontrolu nad jeho množstvím a kvalitou. Při prodeji na odvozním místě má hlavní slovo naopak vlastník, v tomto případě Lesy ČR. Vítězná firma ve výběrovém řízení vyhraje zadání na těžební (či zalesňovací) práce. Její nárok na odměnu vznikne ale až předáním vytěženého dřeva v určeném sektoru – na odvozním místě. Zde si zaměstnanci vlastníka roztřídí sortiment a dříví prodají. Tento model praktikují státní lesy většiny ostatních států. V Česku Vojenské lesy a statky a rovněž všichni velcí čeští soukromí vlastníci.
 
Jako jedno z dobrých řešení se také nabízí prosadit úpravu zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, na podmínky v lesnictví, nebo zakázky pro hospodaření v lesích z tohoto zákona vyvázat. To je ostatně i požadavek odborníků zpracovávajících koncepční materiál českého lesnictví Národní lesnický program II. Žádoucí by také bylo snížit současný rozsah vlastnictví lesů státem dokončením restitucí, zejména církevních a arondací  majetků soukromých, obecních a městských prodejem (směnou) státního lesa. Snížením výměry lesů státu na 40 % se zvýší konkurenční prostředí na trhu lesnických činností i trhu se dřevem.
 
Podle České asociace podnikatelů v lesním hospodářství (ČAPLH) tato „koncepce“ povede k monopolizaci rezortu a k likvidaci malých a středních lesnických a dřevařských firem, pomíjí poslání státního podniku v sociální oblasti, nerespektuje usnesení vlády č. 1221 z 01. 10. 2008, a neřeší oblast regionálního rozvoje. ČAPLH navrhuje tzv. dělenou zakázku (na lokalitě P), která umožňuje trvalou příležitost všech subjektů, zajistí stabilitu soutěžního prostředí, zvýší konkurenceschopnost a sníží rizika pro zadavatele, a je rozdělena na dlouhodobou zakázku na pěstební činnost, výchovné a nahodilé těžby a na čtvrtletní aukce bloků mýtních a případně kalamitních těžeb – soutěž o dřevo. ČAPLH dále požaduje zvýšení počtu územních jednotek a to minimálně na čtyřnásobek stávajícího počtu.