Dámy a pánové,

dovolte, abych vás tradičně uvítal na Pražském hradě. Taková oficiální část mého pozdravu by měla být standardní, to znamená, přeji vám, abyste ve finále uspěli, a blahopřeji, že jste se stali finalisty.

A teď přijde ta část neoficiální. Podle informací, které jsem dostal, jsou-li ovšem pravdivé, tak tři kraje nenominovaly žádného finalistu. Je to kraj Plzeňský, je to kraj Karlovarský a je to kraj Jihočeský. Je-li to pravda, pokládám to za ostudu a za projev nezájmu těchto krajů o nejkrásnější povolání, které na světě existuje, to jest o povolání učitele. Dodávám, že moje maminka byla taky učitelka, a pevně doufám, že to ty kraje příští rok napraví, a proto to také říkám.

Vím, že ocenění Zlatého Ámose je vysoké, ale že nenahradí nízké platy učitelů, a mohu vás ujistit svojí podporou návrhu ministryně Valachové na zvýšení učitelských platů. Protože vždycky, když jmenuji soudce, kteří jsou kolem třiceti let, tak si říkám, tak ty máš nástupní plat sedmdesát tisíc a učitel s dvaceti letou praxí má hrubého pětadvacet nebo třicet tisíc. A protože nemůžeme snížit platy soudců, to by se nám bohužel nepovedlo, a kromě toho soudců je poměrně málo, zatímco učitelů hodně, tak musíme společně usilovat o to, aby učitelské platy rostly, ale nikoli plošně, ale selektivně, aby dobří učitelé dostali přidáno víc než učitelé průměrní nebo dokonce špatní. A právě k tomu, k výběru dobrých učitelů, by měl Zlatý Ámos sloužit.

Ještě jednou vám gratuluji a přeji úspěch.