Vážený pane premiére, vy jste před odletem na poslední summit v Bruselu informoval Výbor pro evropské záležitosti o svém mandátu k jednání. Pokud si dobře pamatuji, nebylo tam ani slovo o tom, s čím jste se vrátil; výslovně jste sliboval odmítnutí jakýchkoliv kvót, respektive přerozdělovacích mechanismů. A co nám říkáte teď! Turecko má přijmout v rámci návratové politiky nelegální migranty z Řecka – a za každého přijatého migranta pošle jednoho uprchlíka z táborů na svém území ... nikoliv do Řecka, ale do dalších zemí Unie. Podle jakého klíče? Že by přece jenom kvóty? Turecko k tomu dostane další miliardy Eur. A co víc - zrušení vízové povinnosti se všemi zeměmi EU. A to ještě letos. A ještě abych nezapomněl – Turci prosadili i obnovení přístupových jednání o svém začlenění do EU. To můžeme rovnou otevřít dveře dokořán.
Už dlouho jsem já, jako Evropan z rozumu, nezažil takový pocit ponížení. Turecký prezident nám k tomu dává z televizní obrazovky - lekci z etiky. Prý je to on, kdo hájí a prosazuje evropské hodnoty, jako jsou humanita, solidarita a empatie… Že tyto hodnoty nemá na vědomí ve vztahu ke Kurdům. Kyperská republika, členská země Unie, má své zkušenosti s empatií domněle sekulárního Turecka. Jeho vojska okupují část kyperského území. Z něj Turci vyhánějí křesťany.
Připomenu některé výroky „evropského demokrata“ – tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. V roce 2008, při své návštěvě v Kolíně nad Rýnem, jasně řekl, že turecké migranty považuje za svůj islamistický výsadek v Evropské unii. Proto se podle jeho slov, sedmimiliónová turecká menšina v Německu nesmí integrovat - Cituji: „Rozumím vaší senzibilitě, jíž projevujete vůči asimilaci, velmi dobře. Nikdo od vás nemůže očekávat, že se asimilaci podrobíte. Neboť asimilace je zločin proti lidskosti.“ A dodal - "Minarety jsou naše rakety, mešity jsou naše kasárna a naši věřící naše armády". A jak se rozloučí s demokracií? Zase cituji: „Demokracie je jako tramvaj, která nás doveze tam, kam chceme a pak vystoupíme … A abychom si o myšlení našeho potenciálního partnera udělali komplexnější obrázek, ještě jeden výrok:
„Neexistují islám a islamismus. Existuje jen jeden islám. Kdo říká něco jiného, uráží islám.“
Pane premiére – vážně věříte takovému partnerovi?
Pane premiére. Nedávno jsem prolistoval brožurku o úspěších vlády pod vaším vedením. Jako koaliční poslanec to dokážu ocenit. Teď ovšem před vámi stojí problém takového formátu a druhu, jaký neřešil ani jeden z vašich polistopadových předchůdců. Je srovnatelný s dilematem, kterým prošli Edward Beneš a Emil Hácha. Migrace v islamistickém hávu. Může jít o přímé ohrožení našeho životního stylu, naší kultury i státnosti. Nakonec jde o ohrožení evropské civilizace vůbec.
Doba si teď najednou nežádá státníky – národohospodáře, jako byli Harold Wilson anebo Ludvík Erhardt. Ale spíš ty, kteří jim prošlapali cestu v dobách nepohody – zarputilého Winstona Churchilla a před problémy neuhýbajícího Konráda Adenauera. Osobnosti, které dokázaly říkat lidem i nepříjemnou pravdu. A také bouchnout do stolu.
Musíme spoléhat sami na sebe, jak to konec konců dělali jmenovaní státníci. Musíme mít jasný plán. ČR potřebuje třeba svou imigrační politiku, která bude dlouhodobě chránit její zájmy. Máme ji? Pracujeme na ní?
Nemůžeme se spoléhat na evropskou většinu - podle logiky přidáme se k těm silným a nic se nám nestane. Anebo - když to schvaluje Německo, Francie a další, tak se nemáme čeho bát. Dnes každý hájí hlavně své zájmy.
Pane premiére – dokážete napodobit Churchilla anebo alespoň vaší straně blízkého Roberta Fica? Musím se přiznat, že vám takové rozhodování nezávidím. Nicméně je to vaše odpovědnost.
