Sjezd americké demokratické strany ve Filadelfii, který nominoval Hillary Clintonovou jako prezidentskou kandidátku, byl skutečně jedinečným zážitkem. Je to velká show, hlavně pro evropského pozorovatele nezvyklého na americkou politickou kulturu. Snaha Demokratů prezentovat se před Amerikou i sami před sebou jako jednotná, silná a sebevědomá strana byla patrná na každém kroku.
V tomto dojmu se nesl i závěrečný projev Hillary Clintonové, v němž jako první žena formálně přijala kandidaturu na prezidentský úřad od jedné ze dvou hlavních politických stran. Shrnula v něm nejen důvody, proč by měla v čele Spojených států v příštím období stanout právě ona, ale především argumenty, proč by se příštím americkým prezidentem rozhodně neměl stát Donald Trump. Musím říci, že pokud jde o Trumpa, převážně jsem s ní souhlasil.
Nominační sjezd americké Demokratické strany, kterého jsem se zúčastnil jako zástupce naší frakce ALDE v Evropském parlamentu, ale začal hodně nervózně. Kvůli kauze uniklých emailů vedení strany i kvůli mnoha příznivcům Bernieho Sanderse, kteří měli evidentně bojovnou a rebelující náladu a odmítali připustit porážku svého favorita.
Situaci se v pondělí svým brilantním projevem pokusila uklidnit Michelle Obamová a do jisté míry se jí to podařilo. Chtěl bych se dočkat dne, kdy takový projev vystřihne manželka českého prezidenta. Bez ohledu, kdo ho napíše. Její projev byl doslova neskutečný. V ten moment jsem si řekl, ze Sanders nevybočí a Hillary vyjádří silnou podporu. To se také stalo a mnoha lidem spadl kámen ze srdce. Byla to velká řacha. Velmi se mi líbilo i vystoupení senátora Coryho Bookera, kterého myslím jednou uvidíme jako prezidentského kandidáta.
Na debatách tzv. Mezinárodního fóra lídrů, které probíhalo souběžně se sjezdem Demokratů, jsem diskutoval s demokratickými i republikánskými politiky včetně senátorů a guvernérů, jakož i s novináři a manažery kampaně a blízkými spolupracovníky prezidenta Obamy. Ti upřímnější z nich neskrývají obavy.
Ty pramení z atypičnosti této kampaně, z Trumpova populismu a obratnosti, ale i z toho, že průzkumy u obou kandidátů ukazují jejich neoblíbenost u voličů obou stran. Je také faktem, že bílým Američanům žijícím mimo průmyslová centra se ekonomicky a sociálně nevede moc dobře. Mají pocit, že jim demokraté i republikáni dlouhá léta lžou a hází je přes palubu. Donald Trump k nim ale umí promlouvat. Tito voliči jsou přitom disciplinovanější než jiné voličské skupiny.
Na sjezdu promluvil i někdejší prezident Bill Clinton. Chovám k němu respekt, ale to, jak popsal svou choť v zářivých barvách, asi spíše ocení Američan než odtažitější Čech. Na druhou stranu ale umí mluvit a komentátoři už od dnešního rána probírají, nakolik to Clintonové mohlo pomoci.
Co by našince asi překvapilo, jsou otevřená přiznání některých republikánských politiků, že zvažují volbu pro ně neoblíbené a problematické Hillary Clintonové. Obávají se již nyní, kam Trump jejich tradiční stranu posunul a kam by se v případě jeho volebního úspěchu mohla dostat.
Mnoho lidí, s kterými jsem mluvil, mi řeklo, že za jiných okolností by Hillary Clintonovou asi nevolili. Nicméně Trump a jeho výroky a urážky je natolik iritují, vlastně on sám Demokraty spojuje a Republikány štěpí. Já se asi na celé americké volby dívám stejnou optikou.
Prezident Obama mluvil s nadhledem a lidsky, působil uhlazeně a objektivně. Tedy v rámci, ve kterém se při bilančním projevu můžete pohybovat. Velmi mne zaujal i Michael Bloomberg. Dříve republikán, dnes nezávislý, a tak se i choval. Byl kritický i k demokratům, ale objektivně. Jeho kritika Trumpa však byla trefná a důvěryhodná. Dovolím si říct, že Hillary Clintonové hodně pomohl. Ocenil jsem i jeho menší dramatičnost než u ostatních, střízlivost. Ale možná roli hraje i to, že se s ním v řadě věcí souhlasím.
Nakonec mi asi nejvíce daly diskuse v rámci Mezinárodního fóra lídrů, které se konalo souběžně a kde jsme měli možnost nejen důkladně rozebrat kampaň i volby ze všech možných úhlů s demokraty, republikány, experty, novináři i podnikateli. Diskuse šla po tématech a byla otevřená. Byla to radost mluvit se špičkami, menší už uvědomit si ten kvalitativní rozdíl s jejich českými protějšky.
Na konečný výsledek souboje Hillary Clintonové s Donaldem Trumpem si budeme muset počkat do listopadu. Trumpovo zvolení by mělo podle všeho dalekosáhlý a dnes těžko předvídatelný dopad na mezinárodní situaci, NATO, vztahy s Ruskem i na situaci v Evropské unii. Hillary proti tomu představuje hlas rozumu nejen v zahraniční politice. Bude ale muset přesvědčit americké voliče, že bude zastupovat jejich zájmy a nikoli zájmy amerických elit. Rozhodně nás čeká nás jeden z nejzajímavějších a nejnapínavějších volebních soubojů.
