Reakce představitelů současné moci na odborovou stávku dopraváků nejsou nepochopitelné. Pokud mohli na demonstrace a jiné předchozí protesty reagovat pouhým mávnutím ruky, úšklebky či ignorováním, u stávky již takový přístup možný není. Právě stávka totiž naše mocné dokáže zabolet jako máloco jiného. Každá hodina, po kterou bude doprava stát, znamená mnohamilionové ztráty těm, kteří dnes ve svém zájmu útočí na základní sociální práva a výdobytky naprosté většiny obyvatel České republiky.

Jestliže páni mohou ve své bezohledné honbě za co nejrychlejší destrukcí práva na zdravotní péči a důchodové a sociální zajištění na něco narazit, jsou to právě masové stávky. A jak je z reakcí mocipánů vidět, jsou si toho vědomi. Proto ty bezprecedentní soudní zákazy stávky, nehorázné zastrašování policií, hanebné vyhrožování propuštěním, zoufalé pokusy o verbování stávkokazů, trapné výkřiky o občanech jako rukojmích odborů, skandální přirovnávání stávkujících k teroristům a snahy o urychlené omezení základních odborářských práv.

Stávkou dopraváků se neobyčejně zvýrazňují dvě strany frontové linie dneška. Na jedné straně malá hrstka bohatých a mocných, reprezentovaná Nečasovou vládou a prezidentem Klausem, snažící se o maximalizaci svého bohatství skrze živoření a mizérii pro ostatní. Na straně druhé pak dělníci, ostatní pracující a vůbec většina obyvatel naší země, jejichž právo na zachování alespoň zbytků sociálních výdobytků minulosti dnes v prvém sledu hájí stávkující odboráři. Dopraváci ve stávce si proto zasluhují nejen pochopení, ale i plnou podporu!

Milan KRAJČA, člen Ústředního výboru KSČM