Já, když jsem si – už je to delší dobu, co paní ministryně vystoupila, takže možná, že ten její projev trošku upadl v naše podvědomí, ale já jsem si z toho vzal to, že vystoupila razantně, vystoupila přesvědčivě. To znamená, že věří tomu, co říkala a že také za zákon přebírá zodpovědnost. A ke své práci, že potřebuje, aby ten zákon byl schválen. Já s tím osobně nemám žádný problém. Všechny ty připomínky a názory, které tady byly řečeny, a nakonec i pozměňovací návrhy, já mám k tomu asi takový postoj, že si velice často říkám, že není na světě člověk ten – a teď řeknu – není na světě zákon ten, který by se zavděčil lidem všem.
Při dotazech, které často na mě jdou jako na podnikatele, a kde dostávám dotazy typu – co byste si přál, jaké vzdělání a jaké znalosti od maturantů? Na to odpovídám vlastně podobnými slovy, jak tady bylo řečeno od paní ministryně, to znamená, jsou to tři věci, které potřebujeme od maturantů jako podnikatelé. A to je český jazyk, aby uměli psát, aby uměli číst – ale když řeknu číst, tak k tomu samozřejmě podotýkám, aby uměli číst rychle, aby stránku přečetli za minutu a z té jedné stránky si vytáhli to, co je podstatné a to, co je důležité. Další věc, kterou potřebujeme, to jsou dva světové jazyky. O angličtině ani nemluvím, angličtina je základ.
A třetí oblast, nebo třetí předmět, který od maturantů požadujeme, je matematika. Já osobně, jak se říká finanční gramotnost, je to hezký termín, nevím, kdo to zavedl, považuji to osobně za zbytečné, protože všechno by mělo být obsaženo v kvalitním učiteli matematiky, a samozřejmě zaplaceným učiteli matematiky. Není žádný problém o finanční gramotnost rozšířit osnovy, nebo dát jednu hodinu navíc za týden nebo za čtrnáct dní, ale podle mě je to jenom suplování. Takže znovu opakuji – češtinu, a hlavně rychle číst, vytáhnout si, co je podstatného, dva jazyky a materiálu. Všechno ostatní se naučí ten mladý člověk.
Poznámka k financování. Je nám to naprosto jasné. Nevím, jestli všichni víte, co se odehrává dneska v podnikatelské sféře. Dneska se v mnoha případech prakticky nekouká na to, jestli na to ten podnik má, na zvyšování mezd zaměstnanců, nebo jestli na to nemá. To je to poslední, na co se podnik dneska dívá. Pro podnik je dneska rozhodující udržet pracovníky. Protože dochází k trvalému a velice agresivnímu vytahování pracovníků a vykrádání pracovníků, takže základ je, kolik chceš, abys ve firmě zůstal? To druhé je pak teprve, jestli ta firma na to má. Protože bez těch lidí a bez pracovníků ta firma zajde.
Poznámky ještě, které mám tady, třeba k té mateřské školce. Máme velké zkušenosti. Už je to 6 let, co jsme zrekonstruovali krásnou velkou vilu továrníkovu, sto let starou, dali jsme do ní hodně desítek milionů korun. Dneska tam je 46 dětí, převážně jsou to děti našich zaměstnanců, protože musíte pro zaměstnance něco udělat, hlavně z pozice těch klíčových manažerů. A samozřejmě první, co jsme zavedli, je povinná angličtina. Jestlipak jsou tam takové dotazy, ale ne každý na to má, každé dítě nemá nadání na jazyky, je to pro někoho složité, tak to tam máme rozdělené do třech skupin třeba, tu angličtinu. Pro náročné, pro méně náročné a pro ty, kteří těžko ten jazyk chápou. Ale musí se s tím začít. A proto bych se přikláněl k tomu, aby paní ministryně myslela na to a nekoukala nalevo, napravo, jestli se to někomu líbí, nebo někomu nelíbí. Jsme malá země, celá ekonomika je hnaná dneska průmyslem, ať si to řekneme, ať si to vykládáme, jak vykládáme. A bez té angličtiny dneska a bez těch vysokých nároků, jak tady mluvil o nich pan senátor Martínek, prostě Česká republika nemá šanci, aby se posunula dopředu.
Byla tady zmínka od paní ministryně také o organizaci OECD. Jistě se o tom tady zmínila. Doporučoval bych, nebo nevím, jakými slovy bych to vyjádřil, na všechno neskočit. Mít si svůj vlastní rozum a jít si svou vlastní cestou. A možná, že i vy, a možná někteří z nás si dobře pamatujeme na to, jak OECD před několika lety, není to tak dlouho, doporučovala České republice výrazně omezit osmiletá a šestiletá gymnázia. Měli to v programu, samozřejmě se o tom na Ministerstvu školství mluvilo, dál to šlo na kraje atd. Už byla vybraná určitá města, kde mělo dojít ke zrušení těch šestiletých a osmiletých gymnázií. Já jsem hrozně rád, že se to nestalo. A bylo to také doporučení OECD.
Někdy v tom i vidíme takové prvky, proč bychom měli zvyšovat konkurenceschopnost České republiky. Je potřeba v těchto věcech být velice a velice opatrní. Není jenom cílem těchto všech organizací a hlavně některých vyspělých zemí Evropské unie, aby nám opravdu ve skutečnosti pomáhaly.
Upozornil bych ještě možná... Ještě bych odbočil trošku, ale jenom malou poznámku nakonec. Těším se osobně na vysokoškolský zákon. Protože to, co k nám přichází dneska ze středních škol, a jakéhokoli typu těch středních škol, tak ta úroveň opravdu je slabá. A na ten vysokoškolský zákon se těším především proto, protože jak je možné dneska, že matematika není povinným předmětem na strojních fakultách? Já, když jsem vystudoval strojní fakultu, tak jsme měli ještě v desátém semestru matematiku. Dneska, když se zeptám těch, kteří přijdou, a věřte mně, že mám za sebou ne desítky, ale stovky pohovorů s vysokoškoláky, nebo se středoškoláky, za těch 25 let. A když se jich dneska zeptáte, jak studovali materiálu, třeba inženýr, jak vůbec studoval tu vysokou školu, on vám řekne, že měl tři roky bakaláře. A po bakalářích tam matematiku nějak měli, jazyk taky nějak, samozřejmě angličtinu neumí vůbec, a pak že si dodělal inženýra. A tu matematiku nějak.
Takže mně vůbec osobně, když jsem takhle otevřený, tak mně je proti srsti to, aby po studiu bakaláře pokračovalo studium třeba na inženýra. Protože už to studium od 1. ročníku není tak náročné, jako by mělo být. A dám to do souvislosti třeba s doktorátem, s doktorským titulem. Na doktora studujete 6 let, a není tam nic takového, že by třeba studoval 3 roky a pak pokračoval dál na toho doktora. Takže buďme v těchto věcech hodně opatrní.
