Trapná komedie na Hradě? Ostuda před světem? Proč? Vždyť je to přece všechno v duchu našeho českého „plebejského“ myšlení a chování. Všechno ve stylu lehkého humoru čerpajícího z dobrého vojáka Švejka nebo Járy Cimrmana. Podat demisi, nepřinést demisi, přijmout neexistující demisi, rozmyslet si demisi…no není to úžasné? Nepřipomíná nám to jinou politickou komedii s herci Bradym a Ovčáčkem v hlavních rolích při udělování státních vyznamenání?
Pořád stejné, pořád kolem do kola. Nutno přiznat, že Zeman je lepší herec a Sobotka táhne za kratší provaz. Možná chtěl udělat zásadní politický tah, ale nepočítal, že se setká s mistrem frašky. Jeho chyba, vždyť pan prezident se chová kontinuálně a předvídavě již skoro třicet let. S lehkým úsměvem shodí nebo zapře cokoliv a kohokoliv. Přiznejme mu k dobru, že tak začal ještě za komunistů, v době, kdy my ostatní jsme většinou drželi hubu a krok. Premiér Sobotka, který v životě nepoznal nic jiného než parlamentní lavice a vnitrostranický boj, prostě doplatil na svou nepřekonatelnou averzi k úspěšnému podnikateli Babišovi. A jsme zpátky u toho, co jsem psal nedávno i v souvislosti s naším židenickým zastupitelstvem a jeho trapnými hláškami kolem tzv. bosingu místostarosty na radnici. Nejde o politický problém, o řešení různých názorů na věc, ale o čistě osobní záležitosti. Údajný Babišův dluhopisový prohřešek (v souladu se zákonem) není předmětem věcné diskuse, ale předmětem osobních ataků, které se nezastaví ani před vyvoláním zcela zbytečné vládní krize. Jinými slovy, předseda vlády zneužil svého postavení v jejím čele k pokusu vykonat svoji pomstu na úkor všech občanů České republiky. Bylo by proto dobré, kdyby se mohl rozloučit pouze on ve smyslu starého dobrého rčení „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“, a aby vláda mohla dokončit svůj mandát.
A ještě dva malé dovětky. Bělobrádek premiérem? Nejlepší řešení sporu mezi sociální demokracií a ANO. Když se dva perou, třetí se směje. Dejte si pane prezidente jednu na kuráž a učiňte zase jednou zásadní gesto.
A druhý? To mně jako čtenáře tisku vadí u pana Babiše více než vše ostatní. Snaha ovlivňovat redaktory. To je smutné. Naštěstí Mladou frontu už dávno nečtu, jsou tam moc malá písmenka (nebo alespoň jednu dobu byla, když jsem ji přestal číst). Lidovky se mně vždy líbily, zvláště sobotní přílohy, ale také se bez nich obejdu. Zůstanu u Parlamentních listů nebo Zimbabwe Mail. A pokračování naší vládně prezidentské frašky budu sledovat v Rudém právu.
