A tento prvek manipulace je nepochybně přítomný i v tom, jakým způsobem se zachází s těmi sadami uveřejněných klipů z nějak pořízených nahrávek. Předpokládám, že se uskutečnila nějaká jednání. Předpokládám, že ta jednání mohla být nahrána. Je vcelku zřejmé, že to nahrávání neproběhlo legálním způsobem přesto, že se to zde pan poslanec Blažek pokoušel zpochybňovat. A pokud jsem mu rozuměl správně, tak naznačoval, že ty nahrávky mohly být pořízeny legálně.
To, co má část veřejnosti, která je ochotná poslouchat ty nelegálně pořízené a nějakým způsobem vybrané fragmenty, k dispozici, tak to jsou části, které neposkytují kontext těch hovorů, není v nich nic víc, než jenom vytržené části komunikace. Zejména z nich nelze usuzovat na to, co se v hovorech mezi Andrejem Babišem a redaktorem Přibilem nestalo. Nemáme informace o tom, jestli Andrej Babiš vykázal, nebo nevykázal toho novináře do těch mezí, které tady někteří předřečníci naznačovali, že podle jejich názoru tohoto novináře vykázat měl. Není známo z toho nic kromě těch částí, které ti, kteří se vyžívají v poslouchání těch nelegálních záznamů, mohli slyšet.
Já jsem se osobně se všemi zveřejněnými fragmenty přímo neseznámil. Poslechl jsem si první z těch nahrávek, u které mohu vyslovit své výhrady k tomu, jaký slovník pan předseda a vicepremiér používá, z toho nejsem nadšený. Nicméně poté, co jsem tyto výhrady zmiňoval před řadou lidí, tak musím uznat, že to, co i zde od některých kolegů mimo mikrofony po nějakých problémech při jednání, i od lidí, kteří jsou přítomni ve vládě za jiné politické strany, po nějakém neúspěchu při projednávání je možné mimo mikrofony slyšet, tak že to od tohoto nejen není daleko, ale některé jednotlivé výrazy, když se nedají za sebe, tak znějí stejnými slovy. Samozřejmě nepoužíváme tyto výrazy v běžné komunikaci, neříkáme je na mikrofon zde ve sněmovně, ale tam je dobré si uvědomit, že způsob, kterým to bylo pořízeno, neodpovídá vystupování na veřejnosti a neznáme kontext, ve kterém tady toto bylo zaznamenáno.
Letmo jsem se seznámil s částmi té druhé nahrávky, ve které mám za nepochybné, že ty formulace, které tam zaznívají, nejsou pokyny a nejsou příkazy. Věty podmiňovací nejsou synonymní s vydáváním příkazů. Od toho má čeština věty přací nebo rozkazovací, které tam podle mého názoru a podle toho, co jsem o těch nahrávkách četl v médiích, obsaženy nejsou. Přijde mi z vlastní zkušenosti s tím, když něco pan vicepremiér Babiš potřebuje, jakým způsobem se dokáže operativně na lidi obracet, značně nevěrohodné, že by si vybíral takovéhoto redaktora, zvláště v okamžiku, kdy mu evidentně přináší informace o tom, že on něco napsal, on něco dal dohromady. Je z toho vidět, že neplní předem zadaný úkol, ale že iniciativně s tímhle tím za panem Babišem přišel, tak že by přes takovéhoto redaktora úkoloval redakci místo toho, aby, pokud by chtěl tu redakci úkolovat, to zadával přímo. Toto je z hlediska běžného způsobu chování něco, co mě naplňuje dostatečnou jistotou, že ta míra manipulace, která je obsažena v těch nahrávkách, je skutečně manipulací a že to není jenom záležitost toho, jestli si vybíráme ty podmiňovací věty jako něco, co v jiných kontextech, např. v domácí komunikaci u nás doma, může zaznívat jako forma žádosti. V tomto případě bych to z této kombinace skutečností zcela jistě pro sebe vylučoval. A to je také důvod pro to, proč říkám, že mi tohle připadá zcela, jak se lidově říká, mimo mísu.
V té třetí nahrávce, tu jsem neslyšel, ale vycházím z toho, co vyšlo na webu Respektu, respektive z vyjádření, které je obsaženo na webu Aktuálně na blogu Libora Michálka, senátora Michálka, kterého nemůžeme podezřívat z toho, že by byl člověk najatý, jak se říká, Andrejem Babišem a Agrofertem, nebo já nevím, co se jako pro tohleto používá. Tak ten v blogu "Whistleblowing nebo provokace? Najdi 5 rozdílů!" vcelku jasně líčí, proč nelze to, co tam zaznívá, označovat za ovlivňování. Ty publikované fragmenty z toho na webu Respektu ten článek, v jehož názvu je řečeno, že Andrej Babiš říká, že se s novinářem vždycky scházel sám, tak z toho vyplývá, že novinář mu dokonce opakovaně nabízel tady tyhlety věci, vnucoval se s tím, říkal, aby si to nechal, protože prý má kopie, a nikde z toho není patrné vůbec nic o tom, že by mělo být nějaké důvodné podezření z toho, že opravdu to, co mu přinesl, je spis, který podléhá nějakému utajení.
Když tady k tomu vystupovala paní poslankyně Černochová, tak se nadšeně vyjádřila, že má o případ Beretta zájem. Tohle jsem opravdu v takové to poloze od Andreje Babiše nezaznamenal, ani jinde, ani ve zprávách o těch fragmentech, které jsou k dispozici. Není žádný důvod se domnívat, že tady takováhle informace, která v tom odposlechu zazněla, že může být považována nějakým způsobem za věrohodnou, maximálně závěr, ke kterému mě tady tohleto vede, zdůrazňuji při čtení referování novinářů tedy v jakémsi expertním pohledu na tu věc, nejsou to mé vlastní emoce, z poslechu těch klipů, které chápu že lidé mají, poslouchají si je asi opakovaně a ponořují se do emocí, tak ne, opírám se o expertní názor novinářů, tak mě to vede k tomu, že Andrej Babiš zejména podle těchto klipů nebyl v žádném přímém spojení s policisty z ÚOOZ, protože jinak bych prostě postrádal smysl v tom, že by mu nějaké tady takovéhle materiály bez vyžádání a s tím, že mu je opakovaně musí vnucovat, přinášel nějaký novinář. Tohle je samo o sobě aspekt, který vylučuje řadu z těch podezření, která jsou na Andreje Babiše tady v téhle té souvislosti směrem k němu dávána.
Proto si myslím, že věnovat se takto pořízeným fragmentům nahrávek je opravdu na úrovni ukájení se nad záběry pořízenými z cizích ložnic pomocí klíčové dírky. Považuji to za pornografii. Považuji ty, kteří tady na tomhle tom staví, v lepším případě za voyery, kteří by prostě ve slušné společnosti neměli mít místo. A zcela podepisuji to, co zde říkal v úvodní části pan ministr spravedlnosti, který upozorňoval na důsledky, které má vycházení z tady takovýchhle záznamů. (Hluk v levé části sálu.)
Po této části bych se ještě malinko věnoval názvu tady tohoto bodu jednání, který musím říci, že mě překvapil, když jsem ho dostal v pozvánce. Předně ta dikce, která je tam zvolená, mně skoro připadá, že se berou taková ta klasická klišé, která se používala ve vyjadřování v době komunismu. Připadá mně, že to demokratické, že tam pravděpodobně před tím bylo něco jako socialistické nebo komunistické, a někdo to jenom tady takovýmhle způsobem vyměnil. Svého času jsem viděl taková skripta pedagogiky, kde byly dokonce ty věci jenom přelepeny a bylo patrné co... Na tohle mně to připadá.
Je tam další věc, že pokud byla tahle schůze svolaná kvůli údajnému ovlivňování médií, tak je tam použita ta kombinace vůči nezávislým institucím. A tam je dobré si uvědomit, že v mediální sféře nezávislé instituce jsou veřejnoprávní média, resp. média veřejné služby, kde tou nezávislostí se míní nezávislost vůči státu. Míní se tam nezávislost přes rady, které jsou ustanovovány proto, aby byly izolací mezi státem, resp. politiky, mezi tím, co je reprezentováno většinovým výsledkem voleb, resp. těmi konstelacemi, které jsou v politické moci výsledkem volebního procesu. A je tím myšleno to, že se například nebudou realizovat přes mediální rady nejrůznější převodové páky, že v okamžiku, kdy se ustanoví mechanismy výběru nebo navrhování těch kandidátů, tak že ani do tohohle nebudou vstupovat nejrůznější zástupné mechanismy, které ve skutečnosti budou čistě politické, iniciovány politickými stranami, a poté na úrovni politických dohod tady odhlasovávány. Toto je obecný záměr, který je za tou konstrukcí, která je v zákoně.
Jsem spolupředkladatelem nového zákona, který by měl změnit způsob, kterým se bude ustanovovat Rada České televize právě proto, aby takovéto skryté ovlivňování tam nemohlo nastávat, aby ty instituce byly skutečně nezávislé. A když se podíváte zpětně na reakce, které tady tento návrh vzbudil, tak ty jsou odmítavé, kde za tím je cítit, že ve skutečnosti jenom ta skrytá nezávislost řadě aktérů na politické sféře vyhovuje. Toto ovšem není ta nezávislost, kterou chtějí autoři tady tohoto dnešního našeho sezení prosazovat.
Co se týká soukromých médií, tam bych chtěl podotknout, že bez ohledu na to, jaká debata se obecně ve společnosti a v médiích dneska kolem toho vede, tak že jsou tam řady předpokladů, které reálně splněny nejsou. V českém právu v dnešní době nemáme žádný redaktorský zákon, nemáme nic, co by v soukromých médiích garantovalo ten druh odpovědnosti redaktorů nebo šéfredaktorů za média, který býval v problematických podmínkách předchozího režimu v předchozí právní úpravě minimálně od roku tuším 1966. Od roku 2001 za soukromá média odpovídá podnikatel, tedy majitel. V okamžiku, kdy žalujete soukromé médium za to, co publikovalo, tak k soudu jde tento majitel, ten podnikatel, resp. zpravidla jeho právní zástupce, ale je to fakticky v zastoupení on.
V okamžiku, kdy publikuje tiskovou opravu, tak totéž, publikuje ji majitel, nikoliv šéfredaktor listu, nikoliv redaktor, který mohl napsat tento článek. Takže z tohoto hlediska debata o tom, nakolik se můžeme vůbec bavit o tom, že když řekneme nezasahování do médií, že je to nezasahování, které je absolutní a není podmíněno tím, že je to nezasahování do typu práce novinářů, o kterém se má žádoucím způsobem jednat, je evidentní. V okamžiku, kdy se jedná o tento druh vymezení v názvu této schůze, tak si opět myslím, že zde je drobná míra manipulace tím, že se posouvají některé pojmy. Nezávislost novinářů je nesmírně důležitou hodnotou, ale je hodnotou, kterou si musí hlídat novináři, nepřísluší nám politikům, abychom za ně někde stáli a hlídali to. Toto si musí hlídat profesní novinářské svazy, organizace, musí se ozvat v okamžiku, kdy se něco stane. Ty si musí etické a morální standardy chránit. Z tohoto hlediska je jenom dobré vidět, že v okamžiku, kdy se ukáže, že některý z novinářů nároky na toto nesplňuje, tak jde pryč, což se shodou okolností stalo panu bývalému novináři Přibilovi.
S tímto bych si dovolil skončit s tím, že je mi jasné, že meritorně věci, jak mají být řešeny, zde neřešíme a jakmile je schováváme za jiné formulace, dopouštíme se toho, že manipulujeme. Totéž se týká otázek, které jsou kladeny s tím, že jsou jejich presupozice, jejich nutné předpoklady, aby vůbec mohly být takové otázky položeny, pokládány. Odpovídání na takové otázky automaticky odpovídající dává do jakési horší kompromitované polohy. Toto je věc, kterou zde cítím nejen tedy v názvu schůze, ale i ve způsobu, kterým vůbec byla motivována a kterým je vedena. O tom také svědčí, a to se vracím k tomu, čím jsem začínal, že je zde Andrej Babiš vyzýván i těmi, kteří sami hlasovali pro to, aby schůze probíhala v jeho nepřítomnosti.
