Případ zahaluje mnoho nejasností a existují pochybnosti o Kájínkově vině. Tři ministři spravedlnosti podali stížnost na chyby při vyšetřování, ale případ přesto nebyl nikdy znovu otevřen. Sám Kájínek žádal o obnovu procesu, ale neúspěšně, on sám nikdy svou vinu nepřiznal. Plzeňská justice, která Kájínka odsoudila má celkově velmi špatnou pověst díky propojení části pedagogů plzeňské právnické fakulty s představiteli policie, advokacie, státní správy a samosprávy. Je ukázkovým příkladem korupce v justici a klientelismu, jak sama uvedla Bezpečnostní informační služba (BIS) ve své výroční zprávě za rok 2010. Snad i proto by si proces zasloužil být obnoven a prošetřen jiným soudem než tím plzeňským.
Prezident Miloš Zeman se o případ Jiřího Kájínka zajímá už od vstupu do své funkce, dokonce požádal tehdejší ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou o přezkoumání Kajínkova procesu tak, že by byl odňat plzeňskému soudu a případu by se ujal soud jiný. Paní ministryně byla mezi tím odvolána a tak k obnově nedošlo. Současný ministr spravedlnosti Rober Pelikán (ANO) měl k obnovení procesu negativní stanovisko. Prezident Miloš Zeman se tak rozhodl udělit Jiřímu Kájínkovi milost. Pravomoc odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem mu dává Ústava. Milost udělená prezidentem má i své podmínky a to, že sedm let se nesmí Jiří Kájínek dopustit žádné trestné činnosti.
Nebude li případ nikdy otevřen a
znovu prošetřen jinou jak zkorumpovanou plzeňskou justicí, tak
cejch nájemného vraha Jiřímu Kájínkovi zůstane navždy a veřejnost se nikdy nedozví jaká je skutečná pravda a co se stalo v zatáčkách pod plzeňskou věznicí Bory 30.května 1993 kolem 20.00 hodin.
Ať je to jakkoliv, doufejme, že svou šanci na lepší život po 23 letech, které strávil ve vězení využije a vykročil z Rýnovické věznice pravou nohou.