Nový pan ministr financí žije v úplně jiných sférách a o problémech běžného občana nemá ani tušení, protože ten si o dovolené na Seychelách může nechat leda tak zdát a musí přemýšlet zda si koupí svetr nebo boty, aby mohl zaplatit nájem. Výše minimální mzdy, kterou pracující člověk za svou mnohdy fyzicky náročnou práci dostane je 11 000 korun. Z této částky si lidé mohou dovolit leda tak přežívat. Pan ministr by ovšem minimální mzdu nenavyšoval, jelikož to nic neřeší naopak jen způsobí problémy podnikatelům. To jestli má problém člověk přežít ho zas až tak netrápí. Ono se to od stolu v kanceláři pěkně mluví, ale představa jak nám důchodci běhají po stavbách nebo stojí v montovnách u pásu za almužny, aby přežili a měli na léky je dost smutná. Co kdyby si pan ministr vzal montérky a šel pracovat jako dělník, aby si uvědomil zda je vůbec možné fyzicky pracovat v důchodovém věku, často se zdravotními problémy. Hnacím motorem tohoto státu nejsou ministři a poslanci, ale pracující lid.

V tomto státě máme jedinou jistotu a to smrt. Zemřeme totiž buď za almužny v práci nebo hlady pod mostem. Některé naše zákonodárce zajímá totiž jen jejich vlastní prospěch a o samotného občana se zajímají jen pár měsíců před volbami. Pan Pilný zapomněl dodat, že na důchody by bylo, kdyby polistopadové vlády nerozkradly tento stát, ale jelikož zde postrádáme hmotnou odpovědnost politiků, tak o nějakém zadostiučinění můžeme jen snít.

A tak mám i já svůj sen, že věková hranice odchodu do důchodu se sníží a výše důchodů a mezd budou takové, aby lidé v České republice mohli spokojeně žít bez strachu jaká bude jejich budoucnost. Sním o tom, že přijde den, kdy bude v České republice přímá volba, odvolatelnost a hmotná odpovědnost politiků a všichni ti co se podíleli na rozkradení tohoto státu za to ponesou patřičnou odpovědnost.