Začnu sv. Cyrilem a Metodějem, byli zde dříve než Jan Hus a přinesli písmo a křesťanskou víru. Dnes bychom řekli, že přinesli novou technologii a novou etiku. Spojíme-li tyto dva pojmy, můžeme říci, že přinesli nové poznání. Skutečné a opravdově prospěšné poznání v sobě obsahuje znalosti techniky potřebné pro zvládnutí našeho povolání, ale také znalost a vědomí toho, co je víra, naděje a láska. A toto poznání je základem pro naše svědomí, podle kterého se většinou řídíme a rozhodujeme.

Přeskočíme půl tisíciletí a vidíme před sebou Mistra Jana Husa, který nechtěl odvolat své názory a postoje, protože jak sám řekl: „nechci zradit Krista, své bratry a své svědomí.“

Nechci tyto dva svátky zneužít v politickou kritiku a spor o to, kdo jedná podle svého poznání a svědomí, nebo podle stranických příkazů a „káčkových“ dohod anebo, kdo má zakrnělé svědomí, nebo svědomí jako formanskou plachtu, pod kterou se schová úplně všechno, včetně takové nepravosti, jakou je nadstandardní lékařské péče.

Přál bych si, aby mne tyto svátky povzbudily k tomu, abych neměl autoritativní svědomí, vytvořené z nějakých umělých a neživých normativů, abych nezavíral oči před nouzí vnějšího světa, abych před tím, co je nepříjemné, neutíkal do parlamentního skleníku a abych mohl jednat a hlasovat podle svého svědomí, neboť ono je tou poslední instancí, nad kterou již nic není. Přeji to sobě, ale přeji to také ostatním politikům, neboť v tomto postoji je skutečná svoboda, kterou se tak často oháníme. Pokud naše svědomí nahradíme jiným vnuceným názorem jednou, dvakrát a později vícekrát, zrazujeme sami sebe a stáváme se otroky. Potom nepotřebujeme žádné nové poznání, stačí nám určená norma jednání, která nás chrání před nepříjemnými skutečnostmi, jež ani nechceme znát, vede k bigotnosti a tvrdosti srdce.

Dva dny volna mohou být připomínkou otevřenosti v poznání a věrností našemu svědomí.