V době před velkými politickými změnami na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století to bylo jinak. Svět byl tehdy bipolární a právě toto dělení zajišťovalo určitou stabilitu. Mocenské a vojenské síly jednoho z bloků se více méně rovnaly síle druhého bloku. To byl fakt, který chtě nechtě zajišťoval stabilitu, i když byla světová politika rozdílnější než dnes. Situace se však změnila. Občané pociťují bezpečnostní stránku, jako jeden z hlavních faktorů, podle kterého se rozhodují, komu dají ve volbách svůj hlas.
Co nám, potažmo Evropě, vlastně hrozí? Kromě imigrantů ze zemí mimoevropských, kteří s sebou přinášejí i výrazně odlišné chápání občanských práv, je to i vnitřní situace v některých evropských zemích, kde dochází k štěpení a upřednostňování národních zájmů nad zájmy, které bývají nazývány zájmy evropskými. V poslední době lze zmínit Velkou Británii a Španělsko, ale jsou tu i další země, kde dochází k neshodě nad dalším směřování národních států a politiky, představované jejich vládami »Bruselem«. Stav do jakého se Evropa v roce 2017 dostala, není radostný, ale nelze jej označit za překvapivý, neboť nenastal ze dne na den, ale vyvíjel se v několika posledních letech.
Nejvážnější situace nastala v průběhu roku 2015, kdy během září a října byl počet imigrantů, přicházejících zejména po balkánské migrační trase, nejvyšší. Závěr roku 2015 přinesl ve srovnání s předchozími měsíci postupný pokles počtu nově příchozích žadatelů o azyl. Za celý rok 2015 členské státy EU přijaly dle údajů Eurostatu celkem 1256 000 žádostí o azyl. Teroristické útoky v Paříži v listopadu 2015 a následně také v Bruselu v březnu 2016 poukázaly na přítomnost teroristů mezi migranty a tím obrátily pozornost k bezpečnostním rizikům spojeným s krizí. V prvním čtvrtletí roku 2016 pokračovalo snížení počtu nových migrantů, přesto však byl počet běženců připlouvajících do jižní Evropy v průměru desetinásobně vyšší oproti stejnému období roku 2015. V průběhu března 2016 došlo vlivem částečného uzavření balkánské migrační trasy k výraznému omezení počtu imigrantů přicházejících do střední Evropy. To je dnes stále jedno z nejvýraznějších bezpečnostních rizik Evropy.
Bezpečnostní situace se však zhoršila i vnitřním pnutím v jednotlivých zemích EU. Například dne 6. září 2017 katalánský parlament schválil nový zákon, kterým vyhlásil nové referendum o svojí nezávislosti. Zákon o referendu byl ovšem ústavním soudem Španělska prohlášen za neplatný. Přes aktivní odpor španělské ústřední vlády se hlasování uskutečnilo 1. října 2017. V důsledku zásahu policie bylo zraněno téměř 900 osob. Podle údajů katalánské regionální vlády se 90,09 procenta z 2,26 milionu hlasujících vyslovilo pro nezávislost, volební účast byla okolo 42 procent oprávněných voličů.
Je tedy zjevné, že ani obyvatelé původních zemí EU nemají jasno o svém dalším směřování a hledají možnosti, jak si zajistit lepší budoucnost. Projekt EU vyžaduje zjevnou modifikaci a modernizaci, což uznávají i zarytí zastánci dalšího fungování EU.
Osobně se přikláním k tomu, aby EU byla volným ekonomickým společenstvím států Evropy a zbytečně příliš nezasahovala do jejich vnitropolitických zájmů.