Nedávno jste se vrátil z Ukrajiny. Co bylo účelem cesty? A s čím se vracíte?

O Ukrajině neustále čteme, neustále nám o ní někdo něco říká, ale to všechno má svá omezení a nejlépe je vydat se na místo přímo. Od roku 2014 jsem na Ukrajině byl mnohokrát na celé řadě míst včetně Donbasu. Teď jsem cítil potřebu se vrátit a znovu tam mluvit s lidmi. To byl hlavní důvod cesty, proto jsem sedl do vlaku a absolvoval tu poměrně dlouhou cestu. 

Mluvil jsem se studenty i staršími, s lidmi nejrůznějších profesí, a dokonce i s vojáky, kteří se vraceli z fronty, což bylo velmi zajímavé. Ve vlaku byla možnost s nimi diskutovat dlouhou dobu. Hledal jsem především odpověď na to, jak vidí svou budoucnost po třech letech války, co očekávají a jak vidí svou budoucnost. Slyšel jsem širší škálu názorů. Jedna mladá žena mi řekla, že hodně lidí si myslí, že musíme najít cestu ven ze současné situace, že takhle nelze pokračovat. Na adresu prezidenta Zelenského jsem vyslechl, že se dokázal postavit agresi, dovedl sehrát roli v odporu, ale panují obavy, že není dost státník, aby z toho našel cestu ven. Případná ztráta okupovaných území je pro ně bolestivé téma, ale zároveň si Ukrajinci uvědomují, že je nutné hledat kompromis, protože bez něho to nebude mít žádný konec. Zaznívalo, že na válečném poli se nelze dobrat řešení.